Povídka pro Aki-chan, part two

30. ledna 2009 v 3:21 | Velvet Kisses |  Povídky


"Takže zítra jdeš s Deidarou pro toho Jinchuuriki?"
"Hai"
"Dej na sebe pozor, prosím!"
"Nemusíš se o mě bát!"
"Sasori! Víš, že o Tebe mám strach pořád! Nikoho tak úžasného jako jsi ty už bych nikde nenašla! Přece mě tu nenecháš samotnou, bezmocnou, křehkou ženu!"
"Promiň, ale to jsi popisovala sebe?" začal se smát
"Jo! Něco se Ti snad nelíbí?"
"Ne, líbí se mi všechno, ale ty rozhodně nejsi bezmocná, křehká možná jo, ale slabá už vůbec nejsi!"
"Sasori... netrap mě!"
"Ale vždyť já vím..."
"Vrať se mi, celý!"
"Slibuju!"
"Věřím Ti!"
"Ale pořád se bojíš!"
"Víš moc dobře, že to tak bude pořád!"
"A to se mi na Tobě taky líbí! Jsi tak roztomilá!"
"Nechej si to, jo?"
"No dobře... Stejně jsi roztomilá!"

"Už se vracejí, docela rychle! Máme 3 dny na to, dostat z něj Jednoocasého!"
"Hai!" odpověděli zbývající členové Peinovi.
"Tak tady je! Vyplivni ho" řekl Deidara svému pomocníkovi.
"Takže jak dlouho?"
"Tři dny, akorát jsem to říkal"
"Hmm..." řekl Deidara a postavil se na své místo.
Sasori udělal bezeslova totéž, jen se podíval na svoji milovanou Aki a ta se spokojeně usmívala. Oplatil jí úsměv a poslal vzduchem polibek. Potom už se plně soustředil na svůj úkol.
"Jsou tu vetřelci" ozval se po jednom dni Zetsu
"Kde?"
"Poblíž Itachiho a Kisameho!"
"Ok, postarejte se o to!"
"Dobře" řekli oba a probrali se.

"Zdželi jsme je jak jsme mohli, všechno jsou to ninjové z Konohy. Jeden z nich je dokonce devítiicasý!"
"Perfektní! Ale toho musíme dostat až posledního!"
"No mezitím bysme ho mohli třeba nějak udržovat při vědomí..."
"Dalo by se to zařídit. Ale nepředbíhejme..."
"Uvidíme jak moc jsou inteligentní a poradí si s naší bariérou!"
"Moc je nepodceňuj, myslím, že je s nimi můj bratr!"
"Sharingan Kakashi?"
"Hai"
"Jak to víš?"
"Cítím ho!"
"A dokáže to taky?"
"Ne... Naštěstí!"
"Fajn, tak jsme si pokecali a teď pokračujem"
"Hai" a znovu se ponořili do vysávání bijuu z Gaary.

"Pěkné načasování!"
"To jo, akorát jsme to stihli dokončit! Sasori, Deidaro postarejte se o ty venku!"
"Jasně"
"Sasori..."
"Já vím, Aki, neboj!"
"Čekám na Tebe!" řekla mu ještě Aki a zmizela.

"Kde je Sasori? Deidaro! Kde je??" řvala na něj a cloumala s ním, když se vrátil z boje sám.
"Nevím, myslel jsem, že už je dávno tady!"
"Copak ty jsi ho tam nechal samotného?"
"No, rozdělili jsme se. Snažil jsem se dostat Devítiocasého, ale Tvůj brácha mi oddělal ruku!"
"Dobře Ti tak, hlupáku! Proč ses nešel podívat zpátky? Třeba tam někde leží a potřebuje pomoc!"
"No, nějak jsem měl dost práce..."
"Baka! Jdu tam!"

"Sasori!!! Sasori néé! Tohle nesmíš!" začala křičet Aki, když našla jen jeho bezvládné tělo.
"Přísahám, že Tě pomstím!" řekla, když se trochu uklidnila a místo žalu se jí do srdce vkrádala zlost.
"Najdu ho, ať mě to stojí co chce a provedu mu to nejhorší, co si bude moct představit! Bude trpět!" v tom uviděla vedle Sasoriho těla pár okvětních lístků sakur...
"Cože?" nemohla uvěřit svým očím...

"Takže je mrtvý!"
"Hai" řekla sklesle Aki Peinovi.
"Promiň, ale nemůžu se tím zaobírat. Potřebujeme nového člena."
"Vím, Deidara se o to už postaral..."
"Jo?"
"Háái" ozval se vesele Tobi.
"Ach tak..." řekl Pein bez zájmu
"No, nemůžu si vybírat!"
"Tobi je hodnej kluk!"
"Aki?" zeptal se opatrně Deidara, ale Aki ho jen spražila pohledem a odešla.
Šla na místo, kde pohřbila Sasoriho. Sedla si naproti náhrobku a hleděla na něj. Začala si se Sasorim v duchu povídat. Byla smutná a zamyšlená. Ani si nevšimla, kdy začalo pršet...
"Prochladneš" ozval se Deidara a jeho jílový pták roztál křídlo a vytvořil jí tak deštník
"Díky... ani jsem si nevšimla, že prší"
"To se Ti stává poslední dobou často!"
"Divíš se?"
"Ne... Taky mi schází, i když se divím, že to říkám!"
"Deidaro, chceš mě snad utěšit?"
"To bych rád, pokud by Ti to nevadilo!"
"Tak si sedni vedle mě"
"Jak si přeješ" řekl Deidara a byl rád, že s ním vůbec mluví. Když si vedle ní sedl Aki se otočila objala ho a začala žalostně plakat. Už to v sobě neudržela, potřebovala to ze sebe dostat.
Deidara jen seděl a objímal ji. Už se jí na nic neptal ani jí nic neříkal. Jen seděl a nechal ji plakat na svém rameni.
"Díky, to jsem potřebovala!"
"Rádo se stalo..."
"Deidaro, kde jsi vzal své ruce?"
"Kakuzu..."
"Aha, naše šadlenka" usmála se Aki.
"Mám rád, když se směješ!"

"Aki? Ty jsi na umělce?"
"Proč se ptáš?"
"No, že jsi chodila se Sasorim a teď jsi s Deidarou!"
"To bude jen náhoda, Tobi"
"Takže mám šanci?"
"Myslím, že ne. Pochybuju, že bys mi byl takovou oporu jako on!"
"Co ty můžeš vědět!"
"Taky pravda... uvidíme!"
"Tak jo, až sempai umře, tak si Tě zamlouvám! Auu, za co?"
"Za ty Tvoje blbé kecy!" zuřila Aki a mnula si pěst.
"Gomen" řekl Tobi a hladil si hlavu.

"Aki, víš... Já Tě miluju!"
"Já vím, říkáš mi to dnes a denně!"
"No ale, já Tě vážně miluju!"
"Ale to já Tebe taky!"
"Kybych Tě požádal o ruku, co bys řekla?"
"No to nevím" řekla a pozorovala klekajícího si Deidaru
"Aki, vezměš si mě?" řekl Deidara a vytáhl malinkou krabičku s prstýnkem.
Aki jen stála a zírala na něj
"Asi mě hodně miluješ, když to chceš se mnou zkusit!"
"Nemám co zkoušet, chci s Tebou být napořád!"
"V tom případě... Tobi má útrum!"
"Co?"
"Ale nic"
"A co to znamená?"
"Samozřejmě, že ano!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Ti povídka?

ano
ne

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | E-mail | Web | 30. ledna 2009 v 17:13 | Reagovat

aaaaah...umírám tu slastí! xDD nádheraaaaaa *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama