Povídka pro anime1

8. ledna 2009 v 22:55 | Velvet Kisses |  Povídky

"Hej, kdo jsi?" zazněl hrubý hlas.
"Co tu chceš?"
Mina zvedla své veliké uplakané oči k člověku před ní. V životě neviděla nikoho krásnějšího. Stál nad ní, požadoval vysvětlení a koukal na ni svýma tmavýma očima.
"Ztratila jsem se." nakonec ze sebe dostala skrz stažené hrdlo.
"A jak ses dostala sem? Je to tady pro dítě jako jsi ty nebezpečné!"
"Nevím, prostě jsem se tady probudila a nevím jak jsem se sem dostala nebo kdo jsem a hlavně kde jsem!" znovu se rozplakala.
Červenovlasý muž se sklonil a vzal dívčinu tvář do dlaní.
"Uklidni se, myslím, že Ti můžu pomoci. Nejdřív mi ale ukaž, co je v Tobě!"
Mina se s jeho pomocí zvedla. Pořád ještě nevěděla, jak to myslel. Najednou na ni zaútočil. Mina vytřeštila oči a kdyby Sasori útok na poslední chvíli nezastavil, určitě by ji býval zabil!
"Notak, braň se! Zastav můj útok! Když to dokážeš, postarám se o Tebe!"
Mina se rozhodla, že toho krásného pána nesmí zklamat! Získá si jeho důvěru a už se od něj nehne ani na krok!
Sasori opět zaútočil, Mina uskočila.
"To nestačí! Zastav mě!"
Sasori nepolevoval, útočil pořád a pořád dokola. Mina už cítila, že nemá žádnou chakru a je vyčerpaná! Viděla jsen loutku, která se proti ní řítí! Milimetr od její hlavy se zabodl do stromu hrot meče! Tady jde všechna legrace stranou, je opravdu v ohrožení! Když něco neudělá, vážně ji zabije! Podívala se na něj a viděla jeho pobavený obličej a touhu zabíjet!
"Jak jsem si myslel, jsi neužitečná! Nemá cenu, abys dál zůstala a živu. Příštím úderem, Tě zabiju!"
Mina bezmocně zavřela oči a čekala na smrt. Najednou bylo ticho.
"Jsem mrtvá?" pomyslela si
Odvážila se otevřít oči. Ne, není mrtvá!
Všechny loutky kolem jsou porozbíjené! Co se stalo? Nevěděla!
"No, to jsem vážně nečekal!" ozval se Sasori.
"Tak, pojď, ukážu Ti Tvůj nový domov." vzal ji za ruku a odváděl někam do neznáma. Bylo jí jedno kam ji vede, toužila jen být v jeho blízkosti. Ocitli se před skálou, Sasori udělal pár pečetí a přiložil svůj prsten na malou dírku v kameni. Balvan se odkutálel a před ní se objevila veliká tmavá jeskyně.
"Tak, vytvoř trošku světla!" řekl jí.
"Jak?" zeptala se udiveně
"Tak jako před chvílí! Nebo ty snad nevíš, co v Tobě je?"
"Měla jsem zavřené oči a pak jsem viděla, co je kolem. Co se stalo nevím!"
"Vytvořila jsi malou ohnivou kouli a rozdmýchala ji větrem, vznikl obrovský ohnivý vír a všechny mé loutky odrovnal!"
Mina jen nevěřícně zírala.
"Takže odedneška jsem Tvůj učitel. Teď zavři oči, představ si jak se díváš do ohně, cítíš jak hřeje? Tak a teď luskni prstama. Otevři oči"
Udělala přesně, co jí řekl. Když oči otevřela viděla, že na konečcích prstů má malý ohýnek, který osvětluje jeskyni.
"Výborně, jdeme"
Šli dlouho, nevěděla, jak daleko. Najednou se před nimi objevil obrovský ozářený prostor a pár postav.
"Kdes to sebral, Sasori?" ozvalo se odněkud z rohu. Podle hlasu muž, ale výzor tomu neodpovídal...
"Uklidni se Deidaro, máme novou posilu! Beru si ji pod křídlo. Nemusíš se o ni vůbec zajímat."
Takže Sasori! Vypadá jako nějaký bůh, je tak dokonalý, tak krásný...nemohla se na něj vynadívat. Zato ostatní hleděli jen na ni. Začínala být nervózní.
Sasori ji ale už vedl dál. Přišli do menší místnosti.
"Tady teď bude Tvůj pokoj." řekl jí.
"Arigato" nevědela, co jiného říct.
"Neděkuj mi, nečeká Tě tu život v bavlnce. Zato Tě čeká tvrdý trénink. Zítra začínáme!"
"Hai! Mám jen jeden dotaz... kde to jsem?"
"Říkáme si Akatsuki, jsme organizace ninjů třídy S, všichni jsme moc nebezpeční, bojíš se?"
"Když jsem s Vámi tak ne!" řekla rozhodně.
"Možná bys měla, ale vzhledem k tomu, že jsme Tvá nová rodina, je to dobře."

Dalšího dne už na ni Sasori čekal.
"Už jsi vzhůru? To je dobře, takže jdeme."
Dal jí najíst, aby měla dostatek sil. Pak ji zavedl na osamělé místo někdo venku před úkrytem.
"Nejdřív teda zkusíme, jaká podstata Ti bude nejbližší! Víme, že ovládáš oheň a vítr. Chci se jen o něčem přesvědčit!" podal jí papírek a řekl ať jím nechá projít trochu chakry.
"Jak jsem si myslel! Ty jsi to zázračné dítě, o kterém mluví proroctví!"
"Jak to myslíte, sensei?" byla překvapená Mina.
"Jedno proroctví říká, že jednou za několik tisícovek let se objeví zázračné dítě, které umí ovládat všechny elementy! Ty jsi to dítě!"
Mina jen nevěřícně zírala, ona má být nějaká zvláštní? Vždyť o ničem nemá ani tušení!
"Divíš se, že Ti nikdo nic neřekl? To je pochopitelné, kdyby ses dostala do špatných rukou, využili by Tě jako zbraň! Lidé se Tě museli bát, když zjistili co jsi zač! Proto Tě nejspíš jednotka ANBU přivedla na to včerejší místo, pohrála si s Tvojí pamětí a nechala Tě tam napospas! Máš štěstí, že jsem šel kolem!" pohladil ji po vlasech.
"Takže, začneme, nejdříve oheň. Mám tu výborného učitele. Itachi, mohl bys sem prosím přijít?"
V mžiku se před ní objevil muž zahalený do stejného kabátu jako má Sasori a s černými vlasy do obličeje. Zamrazilo ji při pohledu do jeho očí!
"Uklidi se, nemáš zabíjet, ale vyučovat! To je to zázračné dítě! Pojmenuju ji Fushigi(zázrak), než si vzpomene na vlastní jméno. Budeš ji vyučovat, jak ovládat oheň! Takže, prosím..."
Bylo vidět, že Itachimu se do něčeho takového ani za mák nechce!

Po několika měsících cvičení už Mina dokázala oheň ovládat perfektně. Dokonce Itachi se nechal slyšet, že se jí málem podařilo předčit svého mistra. Jediné štěstí, že má Sharingan!
"Tak tedy, teď přistoupíme k tréninku vody. Kisame?"
Opět se opakovalo to, co předtím s Itachim.
Takhle se Mina postupně naučila ovládat všechny elementy.

Když už se naučila všechno co mohla, rozhodl se Sasori přistoupit se svým vlastním tréninkem. Stala se z ní krásná dívka a mnoho chlapců i mužů se za ní otáčelo! Měl o ni strach a proto jednoho dne za ní přišel a řekl jí:
"I když máš schopnost vyvtářet různé jutsu, není to všechno. Naučím Tě ovládat nějakou zbraň, vyber si" a jednim chvatel vyvolal svých tisíc loutek a každá držela jinou. Mina se dlouho procházela a prohlížela jednu za druhou. Nakonec ji učarovala katana, starodávný měč.
"Dobrá volba, i já ho mám nejraději!"
A tak strávila Mina ještě dalších pár měsíců už jen se Sasorim.
Moc si to užívala, spíš pro jeho přítomnost, než pro potěšení z boje.

"Tak, naučil jsem Tě všemu, co jsem dovedl. Teď už je jen na Tobě, jak se svými schopnostmi naložíš. Samozřejmě Tě nebudeme držet násilím, jestli budeš chtít odejít a najít svoji vlastní identitu. Ale budeme rádi, když se k nám připojíš!"
"A vy byste byl rád, sensei?"
"Samozřejmě, jako všichni, jsi mezi námi oblíbená!"
"No, já myslím, jestli byste byl rád jinak, ne jako všichni, ale sám za sebe." řekla Mina a zarývala přitom zahanbeně pohled do země. Tak těžce vyjadřovala před někým své city.
"Chápu..."
"A?" řekla v naději Mina a zvedla oči. Pohlédla Sasorimu do tváře, který se mezitím přiblížil na dotek.
"Ty Tvoje oči, nebýt toho Tvého okatého pohledu, nikdy bych Tě s sebou nevzal! Uvědomuješ si, jak velkou máš moc? I bez Tvých schopností jsi mě dokázala dokonale očarovat. Proč si myslíš, že jsem se o Tebe staral? Myslíš si, že to bylo proto, že mám dobré srdce? Mýlíš se, já totiž ani to srdce nemám! Jenomže, když jsem se podíval do Tvých dětských očích, poprvé jsem ucítíl něco tak strašně zvláštního, že jsem Tě tam nemohl nechat! Jak se mě teda můžeš jen tak ptát, jestli bych byl rád? To je snad samozřejmé! Jsem rád, že jsi na tom stejně jako já! Ach, moje malá Fushigi!"
Políbil ji! Mina byla jako ve snách! O tomto vždycky snila! Copak jí umí číst myšlenky? Je na tom stejně jako ona! To musí být sen!
"Takže, jak se rozhodneš?"
"Co je to za hloupu otázku? Co mi je po tom, kdo jsem a co jsem kdy pro někoho znamenala, když mě tady líbá jediný člověk, na kterém mi záleží a dokázala bych za něj dát život?"
Sasori se spokojeně usmál. Odvedl si ji do skrýše a poprvé jí ukázal jeho vlastní pokoj. Byl skromný a všude byly díly loutek. Jak jinak!
Mina se rozhlížela a když se podívala zpátky na Sasoriho, všimla si, že leží na posteli a ukazuje jí, aby si k němu přisedla...

"Dobré ráno, miláčku" probral ji jemným políbením na krk.
"Dobré" promnula si Mina oči. Takže nakonec bylo všechno to krásné a úžasné přece jen pravda!
"Copak by sis dala na snídani?"
"Víš, že mi chutná všechno! Ale nemám hlad! Raději tu se mnou zůstaň a obejmi mě!"
"Tohle nemusíš říkat dvakrát!"
"Zůstala bych takhle navěky!"
"Už jsem Ti říkal, že jsem na tom stejně!"

A tak to šlo pár let, spokojeně spolu žili. Jednoho krásného slunného dne se Mina procházela po okolí. Najednou se zvedl vítr a ona se ocitla ve víru. Ale nebyla v nebezpečí! Byl to vír květin! Překvapeně zvedla hlavu k nebi. Všude kolem ní se míhaly různě barevné květinky. Připadala si jako v pohádce. Rozpřáhla ruce, zavřela oči, zaklonila hlavu a začala se pomalu otáčet. Bylo jí nádherně, lehla si do trávy a jen tak koukala na tu nádheru. Květiny jí padali do obličeje i všude kolem ní. Potom vše ustalo. Zavřela oči a užívala si teplo přicházející z paprsků slunce.
Najednou ji ale donutil otevřít oči nepříjemný chlad. Proti slunci neviděla, kdo nad ní stojí. Okamžitě byla na nohou a zaujala bojovnou pozici.
"Promiň, nechtěl jsem Tě vylekat!" byl to Sasori.
"Ach, promiň, zasnila jsem se! Byla tu taková krása, všude kolem byly..."
"Květiny, já vím, to jsem zařídil já" mrkl na ni šibalsky.
"Jsi tak pozorný! Já Tě tak moc miluju!" padla mu kolem krku a políbila ho.
Sasori ale najednou zvážněl... Kousek od něj odstouila a čekala, co na ni chystá.
"Víš, Fushigi, já.. rád bych se Tě na něco zeptal..."
"No jen se ptej!"
"Víš...no..." Sasori byl nezvykle nesvůj.
Chtěla mu nějak pomoci: "Notak už to vyklop! Neboj se"
"Vezmeš si mě?" podíval se jí do očí.
To bylo hodně i na ni. Ztuhla. Nevěřila svým uším... Jen tak na něj hleděla! Nebyla schopná slova, tak moc ji zaskočil...
"Řekni něco, notak už něco řekni! Sakra!" říkala si sama pro sebe.
Sasori smutně sklopil oči a chtěl odejít.
Když byl asi 3 metry od ní, slyšel jak za ním volá:
"ANO, VEZMU SI TĚ!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ruby Ruby | Web | 9. ledna 2009 v 10:24 | Reagovat

máš u mě diplom za hlas :)

jinak ta povídka fakt good

2 kisa-uchiha........Tvoje SBééénko kisa-uchiha........Tvoje SBééénko | Web | 9. ledna 2009 v 10:56 | Reagovat

mas u mna diplom za SB =)

3 anime1 anime1 | Web | 9. ledna 2009 v 14:18 | Reagovat

supeeeeeeeeeeeeeeeer : O  píšeš nádherny povídky moc díky : )

4 Mina Mina | Web | 10. ledna 2009 v 13:07 | Reagovat

... moje meno tam je :´/ ... xD inak je to bezva dobra poviedka :-)

5 Velvet Kisses, autorka Velvet Kisses, autorka | 10. ledna 2009 v 17:06 | Reagovat

Jak jako? *nechápající*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama