Povídka pro Rypo

9. ledna 2009 v 13:15 | Velvet Kisses |  Povídky

"Tak se přece jenom nakonec vracím..." povzdychla si Baghira, když ucítila známý závan větru před branami Konohy.
"Zajímalo by mě, jestli si na mě ještě někdo po těch 10 letech bude pamatovat..."
"Baghira-sama!" vykřikl v té chvíli Kotetsu!
"Vy jste se vrátila! Pojďte, hned Vás zavedu za hokage!"
"Och, to jsi ty Kotetsu? Jsem ráda, že si na mě pamatuje alespoň někdo!"
"Jakpak by jsme na Vás mohli zapomenout? Když se rozkřiklo, že se vracíte zpátky směrem ke Konoze, všichni netrpělivě čekali, kdy konečně dorazíte! No a nejvíc..." začal se tajuplně pochehctávat Kotetsu...
"To jsi celý ty, zase vymýšlíš nějaké románky, co?" zasmála se s ním Baghira.
"Nic si ne vymýšlím! Kakashi-san se na Vás opravdu těší nejvíc! Řekl bych, že touhle dobou bude u Tsunade-hime v kanceláři!"
"Tak tedy jdeme, nemůžu ho přece nechat čekat!"
Baghira byla moc potěšená, že Kotetsu zmínil zrovna Kakashiho. Vždyť na něj myslela všude, kudy chodila! Několikrát se s ním málem setkala, ale vždycky s minuli. Tak teď konečně se setkají... Jak se mu asi bude líbit? V takových chvílích proklínala svůj zrak, lépe řečeno, jeho ztrátu.
"Hej, Kotetsu, jak vypadám?" překvapila ho svojí otázkou.
"Skvěle! Zelená Vám úžasně padne k hnědým vlasům!" potěšil ji.
"Nejsem špinavá? Nebo od krve? Cestou jsem zlikvidovala pár narušitelů..."
"Jak vy to děláte, že po boji vypadáte jako od švadleny?"
"Ale notak, Kotetsu!" zasmála se Baghira. Byla ovšem potěšená. Snad je tedy vše v pořádku. Nezbývá jí nic jiného než mu věřit.
"Tak prosím, Baghira-sama."
"Vstupte" ozvala se Tsunade po krátkém zaklepání.
"Tsunade-hime, Baghira-sama právě dorazila"
"Výborně, jen pojď dál, už tu na Tebe někdo netrpělivě čeká, viď Kakahi"
"Hai, hai" řekl Kakashi a Baghira by se vsadila, že se při tom červenal.
"Konichiwa, jak jste to tu beze mě zvládli?"
"No chyběla jsi nám!" řekla Tsunade a koukla po Kakashim. Ten jen stál a zíral na Baghiru.
"Kakashi, budeš na mě jen zírat, nebo mě taky pozdravíš?" řekla a otočila se k němu.
"Ahoj" řekl Kakashi ostýchavě "změnila jsi se! Skoro bych Tě nepoznal, nebýt té Tvé pásky!"
"Nechejte si to na jindy, vy dva! Teď, Baghira, jdi se nastěhovat, Tvůj byt je pořád takový, jak jsi ho opustila, Kakashi Ti jistě rád pomůže sehnat všechno co budeš potřebovat! Moc si ale neodpočineš, zítra v 8:00 nástup tady!"
"Hai!" řekli s Kakashim zároveň a zmizeli.

"Takže, jak jsi se měla?"
"No, dalo se to... Seznámila jsem se se světem, dokázala pár blbounkům, co umí slepá holka a šla jsem zase domů."
"Vždycky se mi líbilo, jak sis užívala předvádění své síly!" řekl s úsměvem Kakashi.
"Mě se zase líbí Tvé věčné výmluvy, proč chodíš pozdě..."
"No, o tom by Ti mohli vyprávět mí studenti. Zítra je ostatně poznáš!"
"Už se těším, a teď, vzhůru na rámen! Nikde nemají tak skvělý jako tady v Konoze! Domov je prostě domov!"
"Vůbec jsi se nezměnila!" konstatoval Kakashi.

"Takže mám pro Vás misi!" řekla dalšího rána Tsunade.
"Jo, hurá! Mise, mise! Je těžká? A kam půjdeme? A kdo je tohle? To je Vaše holka, Kakashi sensei? A bábi Tsunade..."
"Nechej jí to vysvětlit, shanaróó!"
"Tak to byl Naruto a Sakura" pošeptal Kakashi Baghiře do ucha.
"Á, Jinchuuriki a jeho krotitelka! Hmm" zasmála se Baghira.
"Jde o doprovodnou misi, budete doprovázet obchodní karavanu, kde je tajně ukryta princezna z Vodopádové země. Cestuje tu po okolí a potřebuje doprovod do Písečné vesnice. Tohle je mise typu B! A teď běžte, podrobnosti Vám sdělí Kakashi!"
"Hai!" zaznělo kanceláří a všichni odešli.
"Takže princezna z Vodopádové, jo? To ve mě vyvolává vzpomínky, co Kakashi?" řekla Baghira a šťouchla Kakashiho do žeber.
"To je jeho holka?" zeptal se Naruto Sakury.
"Jak to mám asi vědět? O takové věci se nezajímám! Navíc je to neslušné!" odpověděla mu.
Naruto se obrátil na Saie: "Hej, Sai, co ty si o tom myslíš?"
"Myslím, že nemáš penis, když Ti to nedochází..." odvětil a nasadil svůj typický úsměv.
"Cože?" Naruto se chystal skočit na Saie, ale Sakura ho už držela za límec.
"Oni si myslí, že spolu něco máme?" zeptala se Baghira Kakashiho.
"To nevím, myslím, že máš lepší sluch" mrkne na ni Kakashi.
"To máš pravdu. Takže jinak. Oni si myslí, že spolu něco máme!"
Kakashi se zasmál: "Tak je v tom můžeme klidně nechat, nemyslíš?"
Baghira cíila, jak její líčka chytají rudou barvu.
"To záleží na Tobě"
"V tom případě je v tom nechme" rozhodl Kakashi a aby dokázal, že to myslí vážně, chytil Baghiru kolem ramen.
"Podívejte se na ně, není to romantické? Celou dobu na ni čekal a po 10 letech se konečně dočkal! To je tak hezké! kéž by mě někdy něco takového potkalo..." zasnil se Sakura.
"Třeba se jednou dočkáš" mrkl na ni Naruto a měl na mysli sebe.
"Až se vrátí Sasuke, myslíš, že dopadneme stejně?" otočila se na něj Sakura s nadějí.
Naruto jen sklopil hlavu.
"Moment, podle mojí nové knížky jsi: krutá" ozval se Sai a schovával knihu do batohu.
"Jak to myslíš?" zeptala se Sakura.
"Ehm...no..." a ukázal na Naruta, který zůstal stát vzadu.
"Co je s ním? Hééj Narutoo, přidej, nebo se bude sensei zlobit!" křikla na něj.
Sai jen zavrtěl hlavou.

"Blížíme se" řekla Baghira, "tamhle za tím kopcem už projíždí karavana a netrpělivě na nás čekají."
"Ještě, že Tě tu máme, nemusím ani vyvolávat Pakkuna" zasmál se Kakashi.
"Přirovnáváš mě snad ke svým pejskům?" řekla naoko rozzlobeně Baghira.
"Ne, tak jsem to nemyslel" začal se omlouvat Kakashi.
"No jasně!" šťouchla do něj.
"Naruto, pohněte si, už jsme skoro na místě" křikl Kakashi za záda.
"No jasně, vy si tam cukrujete a nás tu honíte!"
"Prý je nemáš tak honit, když si tu sám zatím cukruješ" začala se smát Baghira.
"Naruto, možná bych Ti měl říct, že tady ta žena vedle mě, má nejlepší sluch v širokém dalekém okolí!"
"Hups!" vyklouzlo Narutovi zároveň se Sakurou a oba se začali červenat.
"To je dobré, taky si mxyslím, že je to romantické, Sakura" řekla Baghira a Kakashi nevěděl co myslí.
"Gomenasai" řekla zahanbeně.
"Nemusíš se omlouvat, třeba Ti to taky vyjde. Naruto půjde do světa a až se vrátí...kdoví" chtěla ji podpořit.
Sakura udělala zděšenou grimasu, zatímco Naruto se spokojeně usmíval. Sai byl tou situací pobaven.
Pak Kakashi Baghiře řekl, že Sakura miluje někoho jiného.
"Měla bych se jí omluvit? Myslela jsem, že se mají rádi, když tak spolu blbnou."
"Neomlouvej se, jméno Uchiha Sasuke je pro ně tabu"
"Jo tak Uchiha, myslím, že jsem se setkala s jeho bratrem, Itachi?"
"Jo to je on, ty jsi potkala Akatsuki?"
"No se všemi ne, ale s Itachim jsem si docela i rozumněla musím říct."
"Víš jak se k ni dostal? Stalo se to až potom co ji odešla..."
"Nevím, povídej" zajímala se.
"Vyvraždil celý svůj klan, nechal na živu jen Sasukeho a ten proto odešel za Orochimarem, aby našel sílu a mohl se mu pomstít. Proto je taky pro ty dva za náma tabu jeho jméno."
"No něco podobného jsem zaslechla, on o tom nemluvil."
"Takže můžeš Konoze poskytnout nějaké další informace!"
"Pokud vím něco co vy ne, tak potom ano. Proč se o ně zajímáte?"
"Oni se zajímají o Naruta, chtějí jeho démona"
"Aha, proto se na něho Itachi ptal!"
"Cos mu řekla?"
"Nic moc, jen to co už věděl. Vždyť jsem ho dodneška neznala osobně!"
"Máš pravdu, a už je vidím" řekl Kakashi a naznačil Týmu, aby přidali.

"Ninjové z Konohy? Výborně!" přivítal je stařec na začátku karavany.
"Takže, čeká nás 3 dení cesta, zvládnete to?" a podíval se nevěřícně na všechny, kromě Kakashiho.
"Nemusíte se bát, všechno bude v nejlepším pořádku."
"Princezna je převlečená za jednoho z mladých chlapců a jde támhle" ukázal na duchem nepřítomného kluka.
"Super, jdu se seznámit se skutečnou princeznou!"
"Ne tak nahlas, Naruto!"
"Jo, najali nás, aby jsme ji chránili, a ne aby jsme ji prozradili!"připomněla mu Sakura.
"Oj, gomen!" omluvil se.
"Mysli na to, mladý muži" řakl mu stařec.
Naruto pokývl na znak toho, že rozumí.
Tak se přidali ke karavaně, každý z nich šel v jiné části.

"Pozor!" vykřikla Baghira asi po hodině cesty a ukázala směrem na vrch kopce. "nepřátelé"
Všichni se shromáždili kolem ní a chránili karavanu.
"Jeden z nich půjde z druhé strany, Kakashi, my to tady zvládnem!"
"Hai!" řekl Kakashi a šel si počkat na druhou stranu. Opravdu se za chvíli objevil ninja. Byl zjevně překvapený, že na něj někdo čeká. Ovšem byl také hodně silný.
Bojovali dlouho, někteří muži z karavany jim pomáhali. Když už to vypadalo, že bude po všem, objevil se Itachi a Kisame.
"Baghira!" řekl překvapeně Itachi.
"Itachi?" odvětila.
"Takže dnes jsme nepřátelé!" a aby se jim nikdo nepletl do cesty, použil svůj sharingan.
"Měla jsi pravdu, Tvá slepota není k zahození!"
"A Tvá hlučnoat Ti je na obtíž! Sežer tohle!" a zaútočila.
Bojovali dlouho, Itachi nebyl protivník, který by se jen tak vzdal. Baghira dokonce musela vyvolat svého pantera, ale k ničemu to nebylo.
"Dobře, dalším útokem to ukončíme..." řekla a začala se připravovat.
Na druhé straně karavany se odehrával souboj Kakashiho a Kisameho. Kisame uvěznil Kakashiho ve vodní kouli a chystal se ho sežrat v podobě hladového žraloka.
"Sakra, přemýšlej!" třeštil Kakashi oči. "Mám to!"
Použil raiki, vodní vězení povolilo a on mohl zase volně dýchat. Kisame už ležel ve své lidské podobě a nehýbal se. Blesky a voda, to nejde dohromady!
"Co se asi děje na druhé straně?" pomyslel si Kakashi a přeskočil barikádu vozů.
Oslnilo ho ostré světlo, když pominulo všiml si, že jsou všichni v tranzu. Začal je uvolňovat a Sakura mu hned pomáhala.
Našel i Baghiru, páska jí z očí sklouzla a ona jen slepě hleděla k nebi.
"Kakashi?" ucítila jeho přítomnost "jak jsou na tom ostatní?"
"V pořádku, jak jsi na tom ty? Jsi zraněná!" všiml si krvácející rány.
"Nic mi není, musela jsem TO použít!" vysvětlovala.
"Co Itachi?"
"Není po něm ani stopy, ale musela jsi ho zasáhnout, je tu hodně krve!"
"A Tvůj protivník?"
"Kisame? Je po něm."
"Vejaho! Jak jsi na tom ty?"
"Zažil jsem horší...jen sharingan jsem používal moc dlouho takže to vidím na nějaký ten den v nemocnici."

*Později v nemocnici*

"Už se nám probudila Šípková Růženka?" řekla pobaveně Baghira sklánějící se nad Kakashim.
"Zdál se mi úžasný sen! Jako z románku Icha Icha Paradisa!"
"A byla jsem tam taky?" a cítila jak nezastavitelně rudne.
"Jinak by to nebyl ráj!" a přitáhl si ji k sobě
"Oh, gomenasai" ozvala se Sakura ode dveří "jen nesu léky"
"Jsem zdravý, nic nepotřebuju." ale Kakashiho zradilo tělo a tak se jen s obtížemi posadil.
"To je vidět, opatrně sensei!" přiběhla za ním Sakura a dala mu léky.
Pohlédla na Baghiru a řekla: "Tak já už musím jít."
Kakashi chtěl něco říct, ale už byla pryč. Pokojem už jen dozníval její dívčí smích.
"Tak kde jsme o přestali?" vytrhla ho z myšlenek Baghira.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rypo rypo | Web | 9. ledna 2009 v 17:51 | Reagovat

jej děkujiiiii   byla to super povídka   :D doufám zhe takových bude víc, můžu doufat????

2 Lisa Lisa | 10. června 2010 v 18:21 | Reagovat

Ahoj.. libí se mi tvoje povídky i tvůj blog.. mohla by si se vyštak taky prosím kouknout na můj..?? děkuji.. http://pribehyy.blog.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama