Povídka pro Yamamuro Aiko, part two

26. ledna 2009 v 10:23 | Velvet Kisses |  Povídky

"Yamamura, asi sis všimla, že nám chybí jeden prefekt" řekl jí ředitel.
"No, všimla" pokusila se o úsměv Yamamura, ale povedlo se jí vykouzlit pouhý úšklebek.
"Zero má nějaké osobní problémy a je na chvíli indisponován, jakože se tu chvíli neukáže"
"Rozumím" řekla Yamamura a moc dobře věděla, jaké problémy Zero řeší.
"Takže jsem se rozhodl Ti přidělit nového pomocníka!"
"Ale řediteli…"
"Vím, že všechno dobře zvládáš, ale přece jen pro jistotu!"
"A ten pomocník…ví o…"
"Ne"

"Aha, a kdo to bude?"
"Nový student, poznáš ho zítra. Ale tajemství se nesmí dozvědět!"
"No, ale co když se něco stane?"
"Moji upíři s umí hrát s pamětí, neboj se…"
"No, je to Vaše rozhodnutí!"
"Hai"
"Takže, je to všechno?"
"Ano, můžeš odejít!"

"Ahoj, já jsem Mitsumi"
"Ahoj, nová posila?"
"Ano"
"Fajn, víš co máš dělat?"
"No abych tak pravdu řekl, ani ne" usmál se stydlivě.
"Takže jednoduše, když nám skončí vyučování, tak se střídá denní a noční třída a my jsme tu od toho, abychom držely studenty denní třídy dál od studentů noční, aby mohli v klidu projít. Taky během jejich vyučování hlídáme okolí školy a cokoliv podezřelého mi budeš hlásit, já to potom vyřeším. Taky musíš hlídat, aby studenti denní třídy byli na svých pokojích a za žádnou cenu nesmí přijít do kontaktu se studenty noční…Chápeš?"
"Myslím, že jo"
"Fajn, tak můžeme začít!"
"Wow, tak rychl…" nestačil to ani doříct a už se na něj hrnul dav dívek.
"Máš novou posilu?"
"Kaname-senpai?"
"Ano, tak se jmenuji, a Tvůj společník?"
"To je Mitsumi, můj pomocník"
"A ví…"
"Ne"
"Dobře, buď opatrná, zaslechl jsem, že se v okolí potulují nějací lovci"
"Arigato"
"Proč jenom prefekti? To není fér!" ozvalo se Yamamuře za zády.
Kaname po nich šlehnul pohledem a dívky se uklidnily.
Usmál se na Yamamuru a odešel.

"Uff, teda, je to horší než jsem čekal!"
"To mi povídej! Tak teď jdi tudy a já druhou stranou. Potom se sejdeme a já Ti řeknu co dál, ano?"
"Rozumím, šéfe!" zasmál se Mitsumi.
"Vypadá to, že dnes bude všechno v pořádku" říkala si pro sebe Yamamura.
V tom uviděla tmavou postavu jak se zvedá ze země.
"Kdo jsi?" zakřičela na něj
Postava sebou trhla a rychlým krokem mířila k Yamamuře. A okamžitě vytáhla svoji zbraň a namířila ji proti postavě.
"Ještě jednou se Tě ptám, kdo jsi?"
"Krev…chci Tvoji krev!" začala postava řvát a přibližovala se.
"Řekl sis o to!" vykřikla Yamamura a vystřelila. Postava okamžitě padla na zem a změnila se v prach.
"Lovec…" vydechla Yamamura a utíkala k místu, kde se postava zvedala.
"Mitsumi!" vykřikla, když viděla svého pomocníka ležet v kaluži krve.
"Co…co se děje?" řekl s obtížemi.
"Vydrž, hned Tě ošetřím!" a začala se hrabat v kapsičce první pomoci, kterou nosila pro všechny případy stále u sebe.

"Ještě, že máš tu kapsičku!" zasmál se ředitel
"Hmm" zamračila se na něj
"Neměj starosti, Kaname se o něj postará!"
"A nestane se z něj…"
"Ne, musel by ho kousnout čistokrevný a toho bys jen tak nezabila!"
"Ještě že tak!" oddechla si.
"Nebýt Tebe, tak už by tady neležel!"
"To mě těší…" řekla spíš ironicky.
"Měla bys jít do pokoje, tady mu moc nepomůžeš…"
"Hai" a odešla. Šla rovnou do kouleny a napustila si horkou vanu.
Když si dosušila vlasy uvědomila si, že už nějakou chvíli není sama.
"Zero!" řekla s radostí a skočila mu kolem krku.

"Teda tolik radosti…" řekl a snažil se vymanit z jejího objetí.
"Gomen…" řekla a odtáhla se
"Už jsem myslela, že Tě neuvidím!"
"To bych Ti přece nemohl udělat" usmál se na ni
"Slyšel jsi…"
"Jo, je mi líto, že jsem tu nebyl!"
"Ale to už se nestane, že už mě neopustíš?" zeptala se a hltala ho pohledem
Zero na ni jen zíral.
"Víš, já…tohle mi nikdy nešlo…" začala se červenat, ale Zero jí to nijak neusnadňoval
"Zero, myslím, že jsem se…do Tebe zamilovala…" zvedla pohled a podívala se mu do očí
"No, to není moc dobré" zvážněl
"Proč?"
"Když se trápím já tak je všechno v pořádku, ale když jsi v tom i ty…"
"Takže ty taky…?"
"Jo, ale měla by ses snažit tyto pocity utlumit!"
"Ale proč?"
"Já jsem monstrum!"
"Nejsi"
"Ale ano, to co jsem Ti udělal si nikdy neodpustím!"
"Ale ty jsi mi nic neudělal!"
"Ale ano!"
"Ne! Já si na nic nepamatuju! Vždycky jsi na mě byl milý…"
"Přesně víš o čem mluvím! A milý jsem rozhodně nebyl!"
"Dobře, byl jsi strašně krutý a já Tě nesnáším!"
"To už je lepší!"
"Ale no tak!" zamračila se
"Nedělej to, nesluší Ti, když se mračíš!"
"Tak mě nenuť!"
"A co mám udělat pro to, aby ses zase smála?"
"To je jednoduché…"
"Řekni…"
Yamamura se jen přiblížila a chtěla Zera políbit.
"Tohle nejde!"
"Proč?"
"Ty víš!"
"Dobře…" řekla Yamamura a otočila se. Zero jen zíral na její odhalený krk.
"Klidně se napij!"
"Yamamura…"
"No tak!"
"Jsem monstrum!"
"Nejsi, já chci, abys to udělal!" a slyšela jen bouchnutí dveří. Povzdechla si.
"Asi si ho takhle nezískám" a draly se jí slzy do očí…
"Ne, nemůžu být tak slabá, musím mu ukázat, jak jsem silná!" předsevzala si.

"Ahoj" pozdravila ho další den vesele.
"Ahoj, jak ses vyspala?"
"Dobře, zdálo se mi o Tobě!" řekla mu a sledovala jeho výraz. Byl nečitelný, nepohl se ani jedním svalem.
"Co je na tom dobrého?" zeptal se a usmál se
"Všechno!" zasála se a byla ráda, že spolu vůbec mluví. Dneska v noci…
"Já musím jít, zatím se měj, uvidíme se při střídání"
"Jasně" usmála se a taky odešla.

"Jako by jsi vůbec neodešel! Holky z Tebe mají pořád strach!"
"Všechny ne!"
"Jak to? Tvoje strana byla vzorně vyrovnaná! Jako vždycky!"
"Ty se mě nebojíš, a to je zlé!"
"Ne, to je výborné!"
"Jak myslíš" povzdychl si Zero a šel na obchůzku.
Yamamura pokrčila rameny a šla taky svojí stranou.
"Všechno v pořádku?"
"Hai, a u Tebe?"
"Hai"
"Tak to si můžeme na chvíli sednout a…"
"Co?" vyhrkl a očekával její další slova
"Povídat si…" obrátila oči v sloup.
"Dobře" řekl opatrně a odešli k fontáně.
Povídali si asi hodinu a všechno si vyjasnili. Jen rozhovor v koupelně byl tabu.
Zero jí dokonce pověděl, kdy se z něj stal upír a kdy byl pokousán.
"Jsem ráda, že jsi mi to řekl!"
"Docela se mi ulevilo, abych pravdu řekl!"
Yamamura se jen usmála. Najednou ji Zero objal a políbil. Yamamura byla tak zmatená, že si to uvědomila až když se odtáhl.
"Arigato" řekl a chtěl odejít.
"Zero…"
"Hmm?"
"To je všechno?" zaptala se a přišla k němu blíž.
"Slyšela jsem, že prý jsou upíři jedovatí…víš, asi potřebuju víc!"
"Co mám s Tebou dělat?" vzdychl a začali se znovu líbat.
"Nechci rušit, ale už bude svítat!" ozval se vedle nich Akatsuki.
Oba sebou trhli a Yamamura zčervenala.

Další dny pro ně bylo noční hlídání věcí, na kterou se těšili celý den.
Zero byl celou dobu klidný, až asi po měsíci začal být zase odměřený. Yamamura z toho byla nešťastná, zase nevěděla na čem je.
Večer pak našla Zera zase na kolenách, jak se snaží vylovit svoji krabičku.
"Stejně Ti to nepomáhá!" řekla, sehnula se k němu a odhalila svůj krk.
Zero se nejdřív bránil a snažil se ji odstrčit. Nakonec v něm ale jeho upír zvítězil a lačně se na její krk přitiskl.
"Víš, když Ti piju krev, cítím Tvé pocity…"
"A?"
"Nebojíš se!"
"Já vím"
"Poprvé ses bála!"
"Byla jsem překvapená"
"Teď ne?"
"Ne, říkala jsem Ti, že chci abys to udělal"
"Už Ti věřím…Ale nemůžu…"
"Správně, musíš! Jinak Tě to zabije!"
"Víš, že Tě miluju?"
"Vím" a políbila ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Ti povídka?

ano
ne

Komentáře

1 rypo rypo | Web | 26. ledna 2009 v 14:23 | Reagovat

hej skvělá povídka   :D zero je nej nej nej

2 Yamamura Aiko-Tvoje SBéé ktore ta loobi ♥ Yamamura Aiko-Tvoje SBéé ktore ta loobi ♥ | Web | 26. ledna 2009 v 17:29 | Reagovat

dalsia uzasna poviedka :D Tebe to fakt moc ide :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama