Povídka pro Yamamuro Aiko, part one

26. ledna 2009 v 10:21 | Velvet Kisses |  Povídky

"Zero, kde jsi?"
"Už jdu..."
"Nejsi zrovna vzorný prefekt!"
"Hmm"
Zase byl tak hrozně odměřený. Yamamura mu nerozuměla. Byl pro ni jednou velkou neznámou. Možná právě tahle vlastnost ji k němu tak moc přitahovala...
"Co je?" zeptal se jí, když si všiml, jak ho sleduje.
"N-Nic!" vyhrkla a honem se podívala stranou.
Začala se otevírat brána a vcházeli studenti noční třídy. Holky se zase mohly zbláznit a Aidou si zase užíval jejich odevzdaných pohledů.
"Ahoj, zdálo se Vám o mě?"

"Hááái!!" řvaly jedna přes druhou
"Ruka-chaaan" začal řvát třídní předseda. Ovšem Ruka mu nevěnovala jediný pohled, narozdíl od Aidoua.
"Ustupte, prosím, ustupte!" snažila se Yamamura udržet dívky na místě.
Jak to ten Zero dělá? Jeho strana je vždy tak dokonale vyrovnaná, opravdu mu to záviděla.

"Měla by sis vytvořit u spolužáků respekt" ozval se jí Zero za zády, když obcházela školu.
"Vyděsil jsi mě!"
"Promiň, to jsem nechtěl"
"Odpuštěno...víš já bych ráda, ale neumím to jako ty... Mohl bys mě učit, co?" mrkla na něj. "T...To nejde" řekl, uhnul pohledem a rychle odešel.
"Zero..." Yamamura se v Zerových náladách opravdu nevyznala. Povzdechla si, co zmůže?
"Neměla by sis to tak brát, smutek Ti nesluší!"
"Aidou senpai! Co tu děláš?"
"Vevnitř mě to nebaví, je to taková nuda... Raději si tady budu povídat s Tebou" řekl a jako by ji jeho ledové oči probodávaly.
"Já ale musím hlídat školu!" řekla Yamamura a chtěla odejít.
"To počká!" řekl Aidou a chytil ji za ruku
"Pusti mě" řekla Yamamura a chtěla se mu vytrhnout
"Ne dřív, dokud něco nedostanu!"
"Co chceš?"
"Milá Yamamuro, jak by jsi nevěděla!"
"Nevím!" řekla rozhodně a škubala s rukou. Jeho sevření bylo pevné, ubližovala akorát sama sobě.
"Myslím, že moc dobře víš!" řekl a přitahoval ji k sobě.
"Nechej mě odejít!"
"Řekl jsem, že až dosta..."
"Okamžitě ji pusť!" ozval se Zero. Aidou se zastavil.
"Donuť mě!"
Zero vystřelil a trefil se do stromu jen centimetr od jeho hlavy.
"Klidně na mě střílíš, i když držím Tvoji dívku?" zasmál se Aidou, ale jeho sevření povolilo. Yamamura toho využila a konečně se mu vytrhla.
"Jí by ta střela neublížila!"
"Aha" pochopil Aidou moc Zerovy zbraně.
"Odejdi a víckrát se k ní nepřibližuj"
Aidou se jen zasmál, ale poslechl ho a odešel.
"Arigato, Zero-kun"
"Příště nepřemýšlej nad zbytečnostma a nenechej se takhle lehce chytit!"
"Zero..."
"Dávej na sebe pozor!" a odešel

Další den se Zero ve škole neukázal.
"Řediteli?"
"Á, Yamamura! No jen pojď dál! Zrovna jsem napekl perníky, dáš si?"
"Ne, děkuji, přišla jsem se jen na něco zeptat" odmítla perníkové králíčky
"Vážně si nedáš? Jsou tak roztomilí"
"Ne, vážně, děkuji"
"Dobře, tak se posaď"
"Děkuji, chtěla jsem se zeptat, co se děje se Zerem?"
"Nic, co by se mělo dít?"
"Dnes nebyl ve škole, ne že bych mu chtěla dělat problémy..."
"Aha, to myslíš, dnes šel do města, něco jsem potřeboval"
"Takže je v pořádku?"
"Jistě, večer se k Tobě připojí" povzbudivě na ni mrkl ředitel.
"Děkuji"
"Nemáš zač, nechceš alespoň na cestu?"
"Ne díky" zasmála se Yamamura a odešla.

"Zero! Tady jsi! Proč jsi mi nic neřekl? Bála jsem se o Tebe!"
"Hmm…"
"Co je to s Tebou?"
"Nic"
"No, to vidím!"
"Hmm…" vydal ze sebe a měl se k odchodu.
"Počkej, Zero-kun…" utíkala za ním Yamamura.
"Je nějaký divný, je odměřený víc než kdy dřív! Co se mu stalo? Je to kvůli včerejší noci?" přemýšlela Yamamura. Z toho ji vytrhl tlak do zad ze strany dávek. Které se nemohly dočkat, až zase uvidí všechny ty nádherné a dokonalé studenty noční třídy…
"Prosím, ustupte, prosííím!" snažila se je Yamamura udržet, ale už se to nedalo.
"Měly by jste poslouchat, co Vám říká Váš prefekt!" ozval se Aidou a podíval se na Yamamura. Vzpomněla si na noční setkání a přejel jí mráz po zádech.
"Prosím, pokračujte ve své chůzi." Ozval se Zero za Aidouem.
"Jistě" zakřenil se Aidou a poslechl ho stejně jako dívky jeho.
"Arigato…" podívala se Yamamura na Zera.
"Hmm…" a odešel.
Yamamura si povzdechla, tak ráda by mu pomohla, jen kdyby věděla jak…

"Zero, kde jsi?! Zero!" volala Yamamura, když se setmělo a všichni už byli bezpečně na svých místech.
"Kde jen může být?" vzdychla si nahlas Yamamura. Když v tom uslyšela nějaké zvuky, jako když někoho trápí velké bolesti.
"Zero?" zeptala se opatrně a přibližovala se k místu, odkud zvuky přicházely.
"Jsi to ty!" oddechla si a podívala se na něj.
Seděl bezmocně opřený o kmen stromu a svíral si hrdlo. Něco mu najednou vypadlo z kapsy.
"Co je to?" zdvihla malou krabičku Yamamura.
"Vrať mi to a vypadni!" křikl na ni Zero.
"Když říkáš takové věci, tak se mi alespoň dívej do očí!" urazila se Yamamura.
"Odejdi, prosím!" a v jeho hlase slyšela zoufalství, ale stále se díval do země.
"Něco jsem Ti právě řekla!" řekla umíněně.
"Nejde to…prosím" a natahoval uku s pohledem zavrtaným do země.
"Ne!"
"Yamamura!" vykřikl Zero a prudce zvedl hlavu
"Cože?" vydechla Yamamura, když viděla, že Zerovy oči jsou rudé
"Zero, ty…ty…"
"Odejdi!" křičel na ni, ale Yamamura stála, jakoby k místu přirostla.
Jen na něj nevěřícně zírala. Zero je upír?! Jak je to možné?
Takže v té krabičce…jsou v ní krvavé kapsle? V tom případě se k nim snažil dostat!
Musí mu jednu ihned podat! Snažila se krabičku otevřít, ale nešlo jí to. Najednou krabička s lupnutím povolila a ona se nešikovně řízla do prstu!
"Tady…" sebrala jednu kapsli ze země a podávala ji Zerovi.
Ten ale o kapsli už zájem nejevil, jeho čichové buňky zachytily pach její krve.
Jakmile se její ruka přiblížila k jeho ústům, chytil ji za ni tak pevně, že se nemohla pohnout!
"Zero?" řekla, ale to už stál těsně za ní a ruku měla skroucenou dozadu.
"To bolí…" ale Zero ji neslyšel. Jeho jediným cílem, byla její krev!
"Co to děláš, Zero!" vykřikla a třeštila oči do tmy.
Najednou ucítila jeho tesáky na kůži svého krku. Přejel jí mráz po zádech!
"Zero!" vykřikla, ale to už se jí jeho bílé zuby zakously hluboce do krku…

"Ne!" vykřikla Yamamura a posadila se na posteli.
"Jsi v pořádku?" zeptala se jí Wu, její spolubydlící.
"Jo, jen nějaký zlý sen…" uklidňovala ji Yamamura a když si zase lehla, sáhla si na krk.
"Jsou tam!" řekla si pro sebe zděšeně a myslela tím dvě malé ranky od Zerových zubů.
"Takže…to nebyl jen sen! Zero je vážně upír!"
"Říkala jsi něco?" řekla v polospánku Wu
"N-ne, promiň! Jdu do koupelny…"
"Hmm" řekla už usínající Wu
Proč? Proč zrovna Zero? Jak je to možné? Jak to, že je v denní třídě? Co se to kolem ní děje? Je to snad důvod, proč se v poslední době choval tak divně? A kdo ho vůbec změnil? Studenti z noční třídy? To není možné, vždyť má přece svoji zbraň a té se všichni bojí! Navíc i ji zachránil tehdy… Zero se o sebe umí postarat! Ale kdy a kdo… Tolik myšlenek se jí teď honí hlavou až ji z toho rozbolela. Vzala si prášek a hltavě jej zapila sklenkou studené vody. To jí udělalo dobře, vrátila se od postele ale po zbytek noci nemohla usnout. Jen se v posteli nervózně převalovala…

Další den se Zero znovu neukázal. Tentokrát už nešla za ředitelem. Doufala, že se do večera vrátí a zase se objeví po jejím boku při střídání tříd. Ale to se nestalo, poprvé byla na všechno sama. Uvědomila si, že se cítí nějak divně. Pocit bezpečí a ochrany zmizel spolu se Zerem.
Takhle tomu bylo asi týden.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Ti povídka?

ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama