povídka pro Ayimi-chan

15. února 2009 v 3:47 | Velvet Kisses |  Povídky

"Cože? Nová studentka, teď?" divila se Yuuki
"Je to divné"
"Měla nějaké jiné záležitosti, proto přichází až teď" vysvětloval jim ředitel
"Takže nový upír na hlídání?" odfrkl Zero
"Zero, nebuď nezdvořilý!" napomenula ho Yuuki

"Její schopnosti?"zeptal se nevzrušeně Kaname
"Ovládá vítr a vzduch"
"Zajímavé..."

"Takže ty jsi Ayaka?"
"Hai" odpověděla plaše na Kanameho otázku
"Fajn, brzo pochopíš, jak to tady všechno chodí"
"Hai"
"Jo, já jsem Kaname. S dalšími studenty se setkáš na hodině."
"Těší mě, Kaname senpai!" usmála se a podívala se na něj. K jejímu překvapení seděl Kaname u okna a sledoval cosi venku. Vůbec si jí nevšímal.
Ayaka si ho se zájmem prohlížela. Byl moc hezký a jeho rysy ve tváři... vypadal jako socha. Byl dokonalý. Taky to byl jeden z čistokrevných!
"Můžeš jít, Tvůj pokoj je hned za rohem"
"Arigato" řekla Ayaka a odešla. Celý den pak nemohla myslet na nic jiného než na něj.

Když se začalo stmívat, zaklepal jí Kaname na dveře a oznámil jí, že je čas na hodinu. Ayaka přikývla a vzala si věci. Potom vyběhla před dveře, ale Kaname už na ni nečekal, byl už o kus dál. Ayaka šla tedy zklamaně za ním. Když sestupovali do haly všimla si, že všichni ostatní se na ni upřeně dívají. Někteří se zájmem, jiní jen ze zvědavosti a jedna upírka dokonce se žárlivostí. Ayaku zamrazilo, když se podívala do jejích očí.
Kaname jí všechny představil. Když došla řada na Ruku, tak ji jen sjela pohledem a pak otočila hlavu na znamení, že z nich teda přítelkyně nebudou. Ayaka na ni zírala, ale moc ji to nepřekvapilo. Nejenže dokázala ovládat vítr a vzduch, taky uměla vycítit emoce. Docela ji překvapilo, jak si všichni Kanameho váží a udělali by pro něj cokoliv. Ruka ovšem do obdivu přimíchala i city a jejich společný příchod si vyložila po svém. Kanamemu to ovšem bylo jedno.
Potom vyšli ven. Otevřely se vrata a jí se naskytl opravdu děsivý pohled. Všude kolem cesty byli studenti a tlačili se na jednu křehounkou dívku a řvali jména jednotlivých upírů. Na druhé straně byl kluk s ledovýma očima a studenti si nedovolili to, co k té dívce. Najednou se Ayaka zarazila. Něco ze změnilo. Kanameho srdce se rozbušilo. Podívala se na něj a zjistila, že mluví k té křehké dívce. Musela uznat, že je hezká, ale ne zdaleka tak jako dokonalá Ruka, která teď dokonale zuřila. Ayaka se tomu musela usmát.

Další dny se nic neměnilo. Ayaka se začínala trošku nudit. Nesnášela stereotyp... Pořád dokola to samé. Když vstala, viděla se s pár upíry a třeba hodili řeč, potom se většinou odebrala k sobě do pokoje a něco si četla nebo jen tak zabíjela nudu, pak už sama poznala čas, kdy je nutné projít si zástupem vytvořenou cestu ke škole a provozovat samostudium.
Postupně se se všemi spřátelila, jen Ruka jí byla stále vzdálená. Ale ani ji to moc nevadilo. Víc ji mrzelo, že se nesblížila s Kanamem. Přála si to změnit, ale na druhou strau nechtěla být nějak vlezlá a tím ho třeba od sebe i odehnat. Vždycky ho sledovala, jak se elegantně naklání k Yuuki a něco jí pošeptá. Ruka vždycky jen sklopí oči k zemi a stiskne pěsti, děvčata z denní třídy se zase projevují moc hlasitě a dožadují se taky jeho pozornosti. Yuuki je z toho nervózní... a Ayaka? Ayaka jen stojí stranou a dívá se na všeobecný shon. Jednou dokonce její smutné oči našly poled Zera, který ty dva tké sledoval. Ovšem v jeho pohledu nebyla ani závist ani zloba. Bylo v tom něco zvláštního. Dokonce ani Ayaka nedokázala s určitostí říct, jak se ten chlapec cítí. Bylo to jako by se v něm mísilo několik pocitů najednou. S tím se ještě nesetkala. Jenomže se nikdy neprojevil. Vždy zůstal chladný a nikdo se o ničem nedozvěděl. Jen Ayaka věděla své.

"Co je to?" zeptala se Ayaka, když jí Aidou podával nějakou obálku.
"Pozvánka" řekl vesele
"Pozvánka?" podivila se Ayaka a se zájmem obálku rozlepila. Vytáhla malý kus papíru, na kterém bylo krasopisně napsáno pozvání na večerní oslavu narozenin.
"Máš narozeniny, jo?"
"Přesně tak! Příjdeš?"
"Když tak hezky prosíš" usmála se na něj
"Alespoň se zbavím toho stereotypu!"
"Přesně, to jsou moje slova! Tak se těším!"
"Já taky" usmála se už spíš jen tak do prázdna.

Další den byla podivně nervózní. Půjde na tu oslavu a bude tam Kaname. Co víc, mohla by se naskytnout situace, ve které by mu mohla být tak blízko, že by spolu začali třeba i mluvit! Co si vezme na sebe? Tohle se jí snad ještě nikdy nestalo! Obětovala svůj odpoední relaxační spánek a zahleděla se do svého šatníku. Jako správká žena usoudila, že v něm nic není. Ovšem zavření dvířek skříně jí dělalo značné potíže. Rozhodla se! Dnes si pořídí nové šaty! Ovšem jediný pohled z okna ji vrátil do reality. Za plného denního světla si nemůže jen tak napochodovat mezi všední shon lidského života dole ve městečku! Povzdechla si a mírně se dotkla dvířek skříně, které se s osvobozujícím vrznutím zase otevřely. Hleděla dovnitř a tentokrát už věci nepřehrabovala. Jen si sedla na postel a zkoumala obsah...
Nejlepší nápady přicházejí, když to nejméně očekáváme! Tím se rozhodla Ayaka řídit. A opravdu. Když si to tak seděla, asi desátou minutu, najednou na ni vybafly staré šaty, které na sobě měla snad před... no před hodně dlouhou dobou! Vytáhla je a položila na postel. Byly dokonalé! Nebyly ani příliš odhalující, ale ani ne moc zahalující. Byly tak akorát. Dokonce měly důmyslný rozparek do půlky stehna. Barevně byly sladěny do tmavě hnědé se světle modrými doplňky! Skvělé! Perfektní k jejím růžovým vlasům!
Dnes musí být můj šťastný den! zaradovala se Ayaka, když našla i ladící lodičky. Vše bude perfektní!

Po skončení výuky se začalo pod jejími okny dít něco neuvěřitelného. Aidou začal všechny své představy honosného večera realizovat. Pozorovala ho s úsměvem na rtech. Když začali přicházet první hosté, rozhodla se, že je nejvyšší čas na to, se sama připravit. Nikdy nechodila přesně v uvedený čas na pozvánce. Měla za to, že žena má přijít v době, kdy už je na scéně většina hostů, aby upoutala pozornost, ovšem nesmí se nic přehánět, taky by to mohlo dopadnout tak, že si jí pro všeobecné veselí nevšimne nikdo. Proto začala se svojí přípravou.
Oblékla se a vyčesala si vlasy. Pár pramenů nechala spadnout a vzhled byl dokonalý. Ne, ještě drobnost, naušnice. Zvolila nenápadné, ale vždy se hodící, diamantové slzičky.
Tak, řekla si sama pro sebe, vyrážím!

Ayaka si mohla zatleskat, vystihla přesně ten moment, který měla. Když sestupovala po schodech, nebyl nikdo, kdo by si jí nevšiml. Navíc zjistila, že výběr šatů byl opravdu povedený! Podle pocitů ostatních upírek poznala, že se ještě dokáže uvést do společnosti! Když se rozhlédla okolo sebe zjistila, že je tu spousta nových tváří. Procházela sálem, ovšem tu jedinou tvář najít nedokázala. Stála uprostřed a právě se chystala své pátrání vzdát. Natáhla se po skleničce šampusu, který nesl číšník na podnose, a když se chtěla napít všimla si očí, které do ní přímo vypalovaly dvé obrovské díry. Byl to Kaname, který seděl stranou všeho v koutě a pozoroval pouze ji.
Mírně jí zaskočilo, ale jako správná dáma na sobě nenechala nic zdát. Pohled mu samozřejmě opětovala. Přidala letmý úsměv a když na něj Kaname reagoval, rozhodla se mu dělat společnici. Ovšem vše má svůj konec, a tak i dokonalý večer byl nabourán. Do jejich zorného úhlu se dostal Aidou, který přicupital za Ayakou.
"Ahoj, jsem rád, že jsi přišla!"
"Jo, já taky!" usmála se na něj a viděla mu na očích, očekávání. Když se uklidnila, pocítila v jeho přítomnosti nedočkavost.
"Ach, promiň!" omluvila se mu a podala mu malinkou krabičku se stříbrnou mašlí
"To jsi nemusela!"
"Čekal jsi to!"
"Ne, vůbec ne! Jsem překvapený, kolik dárků jsem dostal!"
"Slavíš narozeniny!"
"Jo, ale i tak..." pokrčil rameny a chystal se dárek rozbalit. Uvnitř krabičky na něj čekalo překvapení.
"Myslím, že budeš chtít být raději sám!"
"Proč? Rád dostávám dárky!"
"Sám jsi řekl, že jsi jich dostal hodně! Důvěřuj mi, rozbal jiný a můj si nechej na později!"
"Ale na ten Tvůj jsem se těšil nejvíc! Chtěl jsem ho otevřít jako první!"
"Jak se říká, to nejlepší nakonec!"
"Taky pravda!" usmál se a dárek si strčil do kapsy od saka. Potom se otočil a šel se bavit za jinými hosty
Ayaka si povzdechla a chtěla pokračovat v cestě, které zabránil. Kaname už ovšem svůj koutek neokupoval. Ayace úsměv trošinku opadl. Rozhodla se tedy projít sálem a třeba se s někým i seznámit.
Když míjela skupinky žen pociťovala žárlivost a někdy i nepřejícnost. Musela se usmát. Vlastně jí to dělalo dobře. Kdyby s ní někdo soucítil, připadala by si jako stará babička, co se na párty už nemá ukazovat a své tělo by měla uložit do rakve. Na dobro.
Ovšem najednou pocítila něco odlišného. V jedné skupince stál uprostřed muž a něco vesele vyprávěl ženám, které ho obklopovaly. Nadšeně poslouchaly, ale jakmile se Ayaka přiblížila, muž ztišil svůj hlas a jakoby nic pokračoval. Pak ale změnil téma, bavili se o ní. Stáli ovšem tak nešikovně, že je Ayaka, která si za sloupem vybírala další nápoj, pohodlně slyšela. Nechtěla být jednou z těch, co poslouchají cizí rozhovory a klevety o sobě poslouchat nechtěla. Ovšem tohle ji zaujalo
"Vy to nevíte?"
"A co?"
"No, kdo ona je!"
"Kdo?"
"Ta dívka, co právě prošla kolem nás!"
"V těch hnědých šlatech?"
"S růžovými vlasy?"
"Přesně ta!"
"Co s ní je?"
"Mě připadá obyčejná!"
"Obyčejná? Viděla jsi vůbec jak vypadá? Je vážně krásná!"
"Viděla jsem ji a krásná mi nepřipadala!"
"Dámy, neodbočujme od tématu!"
"Ano, řekněte nám, kdo ona tedy je?"
"Jmenuje se Hamasaki Ayaka!" řekl význemně muž
"No a? Na tom nic není!" řekla jedna žena
"Cože? Nic? ty jsi o ní neslyšela?" spustina na ni druhá
"Já taky ne" přidala se další žena k té první a tak to šlo dál. Nakonec se muž rozhodl uvést vše na pravou míru.
"Dámy, povídá se, že ona je plodem jednoho z úletů pana Yamishi!"
"Cože? Nemožné!" zaznělo mezi ženami a jedna se dívala na druhou.
To ovšem pohnulo i Ayakou. O svém otci nic nevěděla...
"Vůbec ne, naopak! Však jste slyšeli o jeho věčných záletech!"
"Samozřejmě! Buduje si na tom svůj profil! Vůbec to neodpovídá chování čistokrevného!"
"To ne, ale taky si buduje pověst na tom, že z jeho záletů není žádný důkaz! A ona právě jedním, jediným lépe řečeno, je!"
Cože? Ona, že je potomenk čistokrevného?
Dál už se jí poslouchat nechtělo rozhovor se stočil do hrozivých sfér... Ostatně měla o čem přemýšlet.
Porozhléla se po nejlepší únikové cestě a šla směrem k tmavému zákoutí, kde si chtěla v klidu přemýšlet.

"Nejsi moc společenská, co?"
Ayaka sebou trhla. Kde se tady vzal Kaname?
"Promiň, nevěděla jsem, že jsi tady. Hned jsem pryč"
"Nemusíš odcházet, posaď se ke mě"
"Arigato" s ulehčením přijala pozvání Ayaka a sedla si. Ovšem nezačala s nějakým tématem ke konverzaci. Jen úhledně seděla a přemýšlela.
"Moc Ti to sluší, když jsi takhle mimo"
"A já už si myslela, že pochválíš moji snahu, vypadat dobře!" usmála se Ayaka
"Ty vypadáš vždycky dobře"
"Ty sis všiml?"
"Nezdálo se Ti to snad?"
"Abych řekla pravdu... ne!"
"To je škoda" odmlčel se Kaname a Ayaka další rozhovor nezačínala. Napila se a dál hleděla před sebe. Kaname si ji ovšem prohlížel.
"Něco Tě trápí"
"A ty jsi dneska nějak výmluvný"
"Můžeš se mi svěřit"
"O nic nejde"
"Proto o tom tak moc přemýšlíš, že mě ignoruješ?"
"Promiň, jde jen o řeči..."
"Co se o Tobě povídá?"
"Právě jsem zjistila,že mám být potomek pana Yamishi"
"A?"
"A co?"
"Co si o tom myslíš?"
"To se právě snažím zjistit"
"Chceš mi říct, že jsi to celou tu dobu nevěděla?"
"Nevěděla co?"
"Že jsi potomek jedné z nejvýznamnějších čistokrevných rodin!"
"Já?" nevěřila svým uším Ayaka
"No, kdo jiný!"
"To musí být omyl..."
"Není! Jsem si jistý!"
"Jako čistokrevnému Ti musím bezmezně věřit... ovšem to by znamenalo..."
"Že bys tak úplně nemusela, protože jsi taky napůl čistokrevná!"
"Přesně to jsem chtěla říct"
"Takže to výjde úplně na stejno..."
"Jakto?"
"Buď mi budeš věřit a jsi jeho potomek, nebo mi nebudeš věřit, čímž uplatníš své postavení vůči čistokrevnému a steně jeho potomek budeš"
"Myslím, že vím co jsi mi tím chtěl říct" usmála se Ayaka a dopila své šampaňské s krvavou kapslí.
"Víš, moc se mi líbíš"
"Když jsi mi to řekl, tak už to vím..." usmála se na něj a jeho slova ji příjemně hřály u srdce
"Co by jsi řekla, kdybych Ti nabídl zahrát si se mnou šachy?"
"Řekla bych, u Tebe v pokoji?"
"Ano"
"Upozorňuju Tě, že šachy moc neovládám"
"To vůbec navdí..." řekl Kaname a vedl ji nahoru do pokoje. Poslední, co Ayaka ucítila, byla prudká nenávist ze strany Ruky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Ti povídka?

ano
ne

Komentáře

1 rypo rypo | Web | 15. února 2009 v 10:18 | Reagovat

zajiímalo by mě co se stalo až došli do pokoje :D

2 Miharu No Sabaku Miharu No Sabaku | Web | 15. února 2009 v 10:41 | Reagovat

Aaaahoj...obieham Sbcka a pytam sa ze ako sa maju atd..ved vies :D...no tak co??..ako sa mas? :D..co nove? :D...

3 Miharu No Sabaku Miharu No Sabaku | Web | 15. února 2009 v 12:13 | Reagovat

nooo u nas to stale vyzera na zimu :D..je kosa jak na sibiri :D....aaaaaaaa tez sa pojdem o chvilu ucit :D....ale inac pohoda :D..

4 kisa-uchiha...Tvoje SBéénko kisa-uchiha...Tvoje SBéénko | Web | 15. února 2009 v 13:19 | Reagovat

som späť ale prečitaj si to na blogu niečo =)

ináč ako sa máš???

5 Jarmila tvoje SB ktore Ta luuubka Jarmila tvoje SB ktore Ta luuubka | Web | 15. února 2009 v 17:01 | Reagovat

aa supis inak uz si zdrava??

6 Ayimi-chan ♥♥twe LOWUJICI SBnkoo♥♥ Ayimi-chan ♥♥twe LOWUJICI SBnkoo♥♥ | E-mail | Web | 15. února 2009 v 22:57 | Reagovat

jeeeeeeeeej to je fakt good...zaujimalo by ma ze co sa stane az dojdu do tej jeho izbi xD

7 Midori Midori | E-mail | Web | 16. února 2009 v 10:16 | Reagovat

Máš u mě na blogu vyhodnocení Ty ve světě Naruta. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama