Povídka pro Aki-chan

21. března 2009 v 20:25 | Velvet Kisses |  Povídky
Tentokrát zkusím trošinku jiný styl, snad se bude líbit stejně, jako ten předchozí:)
"Aki, vstávej!"
"Umm..."
"Aki!"
"Ještě chvíli..."
"Okamžitě vstaneš, nebo nedostaneš oběd!"

"Jsi zbytečně zlý, Nii-san!"
"Jinak to s Tebou nejde!"
"Vždyť je sobota, nechej mě chvilku oddechnout..."
"Máme být za 10minut u Tsunade!"
"Neříkal jsi až za hodinu?"
"Jo, před hodinou!"
"No jo...vždyť už jdu..." Kakashi je poránu vždycky tak nevrlý... Nechápu, proč mu tak záleží na včasném příchodu, stejně sám vždycky chodí nejmíň o čtvrt hodiny pozdě a ještě se drze vymlouvá... Ale mám ho ráda, je to můj oblíbený bráška!
"Hurá!" řekl, když jsem sešla dolů.
"A co snídaně?"
"Až podle toho, co si zasloužíš!"
Dobře, nemám ho ráda! Ale nevzdám se snadno...
"Nezkoušej na mě ty své psí oči!"
"Bráško... já mám vážně hlad!"
"Přestaň... no dobře... Tady máš"
"Dík, jsi nejlepší!"
"Vždycky mě dostaneš..." povzdechl si.
"Protože mě máš nejraději, nezapomínej!" usmála jsem se na něj a cpala do sebe snídani

Tsunade nás přivítala se svým obvyklým pohledem: Kde sakra jste? ale ani jeden jsme si toho nevšímali. Jako ostatně vždycky, návštěvy u ní v kanceláři mě vážně baví. Vždycky si užívám to, jak ji oba vytáčíme! Pamatuju si, jak byl ještě Třetí nervózní z Kakashiho chování...Když jsem potom přišla na Akademii já, první co mi Iruka řekl, že Hokage ze mě bude mít radost. Jak je vidět, nejen Třetí, ale i Pátá! No jo, rodina se nezapře...
"Takže, když už jsme se tady tak hezky sešli..." dramaticky se Tsunade odmlčela, pořád děláme, jakože nechápeme...
"řeknu Vám důvod našeho setkání. Budete mít společnou misi!"
"Jaké překvapení!" prohodila jsem
"Aki..." drbnul do mě Sasuke a hodil hlavou k Tsunade, které vyběhla na spánku žíla. Trochu mě vyděsila, ta žíla samozřejmě...
"Máte za úkol najít úkryt Akatsuki!"
"Něco zajímavějšího byste tam nenašla?" zeptala jsem se znuděně
Tsunade pod stolem zatla pěst a já si říkala, jestli jsem to už nepřehnala... ale když ono to samo...já mnohdy říkám věci, co ani nechci...nějak to ze mě vylítne...
"Jděte, mise začíná zítra ráno!"
Nadechla jsem se, ale Sasuke mě zarazil a odpověděl i za mě: "Hai"
Potom jsme odešli

"Kakashi-sensei, neměl byste jí dát nějaký kurz ovládání?" zeptal se Sasuke
"Nepomáhá to.." pokrčil Kakashi rameny a usmál se na něj
"Hele, nemluvte o mě, jako bych tu nebyla!" ozvala jsem se i já
"V jedné knize psali, že pomáhá rada přítele. Aůle nevím, co Ti mám poradit" podívaůl se na mě Sai a já vybuchla smíchy.
"Sai, ty mě vždycky dostaneš!"
Sai na mě koukal jako bych spadla ze sakury, čímž mě dostal ještě víc. Můj záchvat ukončilo žalostné zakručení v žaludku.
"Vy nemáte hlad?" zeptala jsem se překvapeně ostatních, když se na mě všichni ohlídli.
Sai se jen díval, Sasuke se usmál a Kakashi vytáhl peněženku. Říkam, můj nejoblíbenější bráška!
"Dneska rámen?"
"Hááái" zakřičela jsem a utíkala do Ichiraku.
"A pak, že ráno nemá žádnou energii!" zaslechla jsem ještě Kakashiho

Když jsme byli v nejlepším, přišel i Naruto. Zvesela nás pozdravil a objednal si jeden vepřový. Když se k nám posadil, Sasuke mě zatahal za rameno. Natáhla jsem se k němu, že si jako poslechnu, co mi chce.
"Tsunade nám říkala, než jste přišli, že Naruto o naší misi nemá vědět!"
"Proč?"
"Nevím, asi s ním má jiné plány... Prostě se neprokecni jo?"
"Já? No dovol!"
"Dovolím!"
"Pch..." urazila jsem se naoko.
"Tak co, jak se dneska máš?" zeptala jsem se Naruta
"Super, Tsunade mě zavolala, prý má pro mě nějakou misi!"
"Woow, tak to mi pak musíš říct co to bude, my js..." zakašlala jsem, protože mě Sasuke šťouchl loktem do zad
"A s kým bys měl jít?"
"No, právě že sám! Konečně si uvědomila, kdo je tady nejlepší ninja!"
"Jasně" zasmála jsem se
Pak Kakashi zaplatil a my se rozloučili s Narutem. Před Ichiraku jsem mávla klukům a řekla jim, že mám něco na práci.
Sai se usmál a mávl mi taky, Sasuke nasadil pohled: jasně, jdeš drbat s holkama a Kakashi mě bouchl do zad, že mě čeká s večeří.

Cestou jsem se stavila pro Tenten a vyrazili jsme za Konohu. Trénujeme spolu už nějaký ten pátek, ale nikdo krom nás o tom neví. Chci svého dokonalého brášku překvapit. Budu v něčem lepší než on... Budu dokonale ovládat katanu! I když mám sharingan a jsem mistrem v genjutsu, pořád je kus přede mnou... Je to taková moje věčná stěna, kterou musím jednoho dne přelézt... Jsem šťastná, že ho mám! Pořád mě žene dopředu.
Trénovaly jsme tak tvrdě, že jsem si ani neuvědomila kolik je.
"Je, Tenten, já bych už asi měla jít..."
"No, já jsem stejně hotová! Nechápu kde bereš tolik energie!"
"To víš..."
"Nevím právě" usmála se
"Tak jo, zítra nemůžu. Mám misi, ale jak se vrátím dám Ti vědět a budeme zase pokračovat, jo?"
"Jasně, jsem s Tebou ráda"
"Já s Tebou taky, tak se měj krásně, pá"
"Hai, ahoj"

Pak jsem se rozeběhla domů. Jak jsem si myslela, Kakashi s žádnou večeří nečekal. Seděl na střeše a četl si s baterkou přidělanou na čelence.
"Kakashi, jak dlouho si myslíš, že Ti tohle budu žrát?"
Neodpovídá...hmm typické, dělá, že tu není a žádné sprosťácké knížky nečte a pak velice dojde do kuchyně až ucítí, že jsem uvařila večeři... No, dneska si za ten rámen zaslouží. Udělám jeho oblíbené...Grilované solené Saury
"Aki!" radostně vykřikl Kakashi, když jsem prostřela stůl a objal mě.
"Já vím..."
"Jsi nejlepší ségra co mám!"
"Ti to říkám pořád!" a dali jsme se do jídla.

Ráno jsme se sešli před koupelnou.
"Jsem holka, mám přednost!"
"Trvá Ti to!"
"Proto půjdeš až druhý, aby to bylo pak šup šup!"
"Jasně..."
"Tak nachystej něco k jídlu"
"Proč já?"
"Protože máš víc času" mrkla jsem na něho a zavřela se v koupelně.
Pak jsem sešla dolů a najedla se.
Společně jsme se vydali k bráně.
"No, dneska jsme tu brzo, co?" zasmál se Kakashi na Saie a Sasukeho.
"Hmm" zamručel Sasuke a vyrazili jsme.

Asi po dvou dnech jsme byli dost vyčerpaní a rozdělali jsme tábor na odpočinek. Zašla jsem k vodě a trochu jsem vyprala svoje propocené tričko, letos je vážně horké léto...
Když jsem se vrátila, Sai akorát svolal svoje hady, kteří mu podali hlášení o okolí.
"Nic nezvyklého"
"Fajn" řekl Kakashi a vyvolal Pakkuna
"Zdar děcka!" ozval se Pakkun
"Pakkune, potřeboval bych, abys našel nějaké stopy po Akatsuki"
"Jasně" řekl Pakkun a rozeběhl se do lesa.
"Kde je Sasuke?" zeptala jsem se, když jsem rozdávala jídlo
"Tak si uvědomuju, že si neuvědomuju kde vlastně je" řekl Sai
"Ehm...Sai, někdy mluvíš jak blázen, docházím Ti to?"
"Ne" řekl se svojí kamennou tváří a já to nevydržela a začala se znovu smát.
"Tak já se po něm podívám" rezignovala jsem při pohledu na živící se kolegy a vstala jsem.
Procházela jsem okolí, když jsem něco uslyšela. Automaticky jsem se zohla a v místě, kde se původně nacházela moje hlava, se do stromu zabodl shuriken.
"Docela nebezpečné!" uznala jsem a přišla k němu.
"Gomen" omluvil se mi
"To nic, ale někdo jiný by už mohl být zraněný..."
"Přesně tak!"
"Proč si chvilku neoddechneš?"
"Jak bych mohl odpočívat, když jsem tak blízko?"
"No, právě! Až se s nimi setkáme a bude tam i Itachi... musíš být v plné síle!"
"Jo, a proto musím trénovat!" řekl rozhodným hlasem a začal házet další shurikeny. Pak vytáhl katanu a začal trénovat i s ní. Rozhodla jsem se ho sledovat a učit se. Měl tak ladné pohyby... Když jsem se pak zadívala na katanu, vzpomněla jsem si na jeho odchod k Orochimarovi. V tu chvíli mě napadl milion otázek... Ale vyjimečně jsem se udržela a na nic se ho neptala.
"Sasuke?"
"Hmm" řekl duchem nepřítomný
"Jídlo je hotové, pojď se najíst!"
"Nemám hlad!"
"Aha, takže mi asi kručí v uších co?"
"Asi..."
"Hele Sasuke, od té doby co ses vrátil o Tebe má každý strach. I Sakura říkala..."
"Sakura? Povídala si s Tebou o mě?" překvapil mě, že zrovna tohle na něj zabralo
"No jen říkala, že jsi tou pomstou posedlý snad víc než kdy předtím..."
"Ona se o mě bojí?"
"Hele, narovinu. Nejsem ta pravá, koho by ses měl ptát! Proč za ní nezajdeš? Prospělo by to ostatně Vám oběma! A teď dost odmouvání a jde se jíst!!"
"No jo..." vzdal se a šel se mnou zpátky.

Když jsme se najedli, zašla jsem ještě opláchnout nádobí. Najednou jsem to ucítila! Okamžitě jsem nechala nádobí nádobím a postavila se do bojové pozice. Nikde jsem ale nikoho neviděla, pohyb taky žádný. Když jsem se snažila vyposlouchat nějaký zvuk, neslyšela jsem nic. Takže Kakashi nebojuje. Musí to taky cítit. Kde jsi?
Zavřela jsem oči a plně se soustředila.
"Tam!" vykřikla jsem a hodila kunai do keřů. Ozvala se tupá rána, jak se zabodl do stromu.
Spletla jsem se? Ne, to není možné!
Někdo tu je a před vteřinou byl přesně v tom místě! Ale kde je teď? A jakto, že se tady už neukázal aspoň jeden z kluků? Zatraceně!
"Jsi moc hezká, víš to?" zaslechla jsem
"Jak..." než jsem stačila dopovědět, byla všude kolem černočerná tma.

Probrala jsem se v místnosti, kde jsem v životě nebyla. Posadila jsem se a rozhlídla se kolem.
"Sakra, kde to jsem?" řekla jsem si polohlasem.
"No přece u mě!" ozval se nějaký chlápek z rohu.
"Už ses probrala, Růžeko?"
"Cože? Jaká Růženka?" nechápala jsem
"To měl být vtip" usmál se
"My se známe?" zeptala jsem se a nemohla si ho vybavit... Nějak jsem měla všechno v hlavě pomotané... Kdo vlastně jsem?
"Jasně! Jsem Tvůj budoucí přítel!"
"Co?" vyvalila jsem na něj oči a on se jen začal smát.
"Hele, přestaň ze mě dělat blázny! Řekni mi okamžitě kde jsem, kdo jsi ty a co tu dělám?" a na důkaz toho, že svoje slova myslím vážně jsem se postavila před něj a vytvořila něco v ruce, co vypadalo jako blesky, protože to jediné se mi čistě v mysli vybavilo.
"Ale, ty jsi docela ostrá, co? To mám rád..." odpověděl.
Potom mi naznačil, že se mám uklidnit a posadil se vedle mě na postel.
Řekl mi, že mě našel nedaleko u potoka. Prý jsem se mu moc líbila a tak poprosil svého týmového partnera, aby mě omráčil a vlastně mě unesl. Pak se mi omluvil, ale nemohl si prý pomoct.
"Zlobíš se?"
"Spíš by mě zajímalo, kdo jsem"
"Ty to nevíš?"
"Kdybych to věděla, tak se Tě asi neptám, jak jsem se sem dostala a jestli se známe, ne?"
"Hmm...logické... Asi Sasoriho trochu poučím o mírném chování!"
"Říkal jsi, že jsi můj budoucí přítel?"
"To jsem říkal?"
"Už nechceš?"
"Já jsem chlap, co řeknu zpátky neberu!"
"Fajn, tak se o mě postarej"
Vyvalil na mě oči a já se začala smát.
"Vidím, že smysl pro humor Ti zůstal..." řekl Deidara a začal se smát se mnou.
Ani nevím jak, ale ze společného smíchu se stalo společné líbání...

Dnes je všechno perfektní. Sedím na parapetu okna, hledím ven na krásnou letní oblohu a čekám až přijde Deidara a jako každý večer mi pohladí bříško a začne si povídat s jeho malým budoucím já...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Ti povídka?

ano
ne

Komentáře

1 Aki-chan, tvoja lovující SBnko *-* Aki-chan, tvoja lovující SBnko *-* | Web | 22. března 2009 v 0:55 | Reagovat

Jééé...toe mooc kvásnýý!! *-* Akorát ten konec se mi zdá nějak rychle ukončený xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama