Povídka pro Yang Taichou

12. dubna 2009 v 23:53 | Velvet Kisses |  Povídky
Kodoku se probrala. Protáhla se a zívla. Zase další den, který musí nějak přežít.
Zvedla se ze země a odhodila kus starých novin, které používala jako přikrývku. Venku se akorát začalo stmívat. Perfektní načasování!
Cítila, jak v ní narůstá hlad. Vyadla se do temných ulic města.

Měla štěstí, po chvilce narazila na nějakého člověka. Bláhově se chytil do její pasti a Kodoku měla o snídani postaráno. Utřela si koutek úst, který měla od krve a vydala se dál.
Dneska si udělá malou procházku a zjistí, kam by se mohla vydat dál.
Procházela městem a na ulicích moc lidí nebylo. Najednou Kodoku slyšela nějaké hlasy, které se začaly přibližovat.
Rozhlížela se, ale nikoho neviděla. Hlasy přicházely z několika stran a nepřestávaly mluvit. Vždycky se přiblížily a potom zase oddálily. Kodoku zrychlila krok a snažila se z toho místa dostat. Třeba najde mezi lidmi útočiště. Jenomže to se spletla, čím větší počet lidí, tím víc hlasů slyšela. Bylo to jako v nějakém špatném filmu. Snažila se uniknout, ale spíš jim běžela vstříc. Bylo jich stovky, tisíce! Chytila se za hlavu a začala křičet: "Běžte pryč!" Opakovala to pořád dokola jako smyslů zbavená. Pár lidí se po ní otočilo, ale nic neviděli. Kodoku běžela až moc rychle, aby to lidské oko bylo schopno zaznamenat. Utakla do blízkého lesa. Tam padla na kolena a držela se za uši.
"Nechte mě být..." zašeptala a uvědomila si, že už je klid.
"Co to sakra bylo?" zeptala se sama sebe a zamračila se.
"Jsi v pořádku?" zeptal se jí muž, který se z ničeho nic před ní objevil.
"Všiml jsem si, že máš nějaký problém" řekl, usmál se a podal jí ruku, aby mohla vstát.
Kodoke ji opatrně přijala a postavila se. Muž jí nebyl ničím povědomý.
"Pokud by jsi potřebovala někdy jakoukoli pomoc, najdeš mě támhle..." ukázal směrem do lesa.
"Tam Vás asi nenajdu..." řekla zmateně Kodoku.
"Ehm...když projdeš tím lesem tak narazíš na takové sídlo... V něm mě najdeš" řekl a usmál se.
"Kdo jste?" zeptala se Kodoku
"Aha, promiň... Cross Kaien, jméno mé" představil se trochu roztržitě "a jak se jmenuješ ty?"
"Kodoke..."
"Jsi upír, že?" zeptal se klidně a s úsměvem
"Cože?" trhla sebou Kodoke, jak to ví?
"Víš, naše sídlo je trochu zvláštní. Je to škola rozdělená na denní a noční třídu. Jestli rozumíš, tak jistě chápeš, že upíry už poznám."
Kodoke na něj jen nevěřícně zírala.
"Moje nabídka stále platí a pokud se Ti u nás bude líbit, můžeš se i přidat k mým miláčkům" řekl ještě a potom s úklonou odešel.
Kodoke za ním ještě chvíli hleděla a potom zakroutila hlavou.
"To byl ale podivín" řekla si a dál to už neřešila. Odešla zpátky do opuštěného domu, kde našla své útočiště.

Dalších pár dní se šílenství s hlasy opakovalo. Nevěděla odkud se berou, ale když byla sama, bylo to lepší. Začala se proto lidí stranit úplně. Jelikož nebyla upír levelu E, vydržela bez krve pár dní, ale jelikož nebyla ani čistokrevný upír, nebylo to dostatečně dlouho. Musela se proto, ať už chtěla nebo ne, nakonec mezi lidi vydat a najíst se.
Nakonec už to nemohla snést. Bylo to nad rámec jejích možností a myslela, že úplně zešílí. Začala hledat nějaký zůsob jak z toho ven. Potom si vybavila ...pokud by jsi potřebovala... a vzpomněla si na toho muže, jehož jméno úspěšně zapomněla. Nezapomněla ovšem, kam ukazoval. Vydala se proto tím směrem.
Tady se setkali. Takže tudy... šla zhruba půl hodiny, všude kolem ní byl hustý porost stromů a tma, že neviděla na krok. Párkrát se jí podařilo i zakopnout. Když už to chtěla vzdát, objevil se před ní obrovský prostor v jehož středu se rozléhalo nějaké sídlo. Přesně jak říkal ten chlápek. Ostýchavě vešla. Všude byl klid. Přístupová cesta ji zavedla až k bráně, která byla podle všeho zavřená. Přesto to však zkusila a brána se k jejímu údivu lehce otevřela. Vešla na areál a procházela příjemným prostředím parčíku. Dívala se, jak před ní sídlo roste do výšky. Když se dostala až před vchodové dveře ztuhla. Někdo na ni mířil pistolí.
"Kdo jsi a co tu chceš?" zeptal se jí přísně kluk se stříbrnými vlasy.
"Já...já..." nebyla šokem schopná mluvit.
"Zero!" uslyšela dívčí hlas. Otočila se a uviděla drobnou dívku jak k nim běží.
"Promiň" omluvila se za něj a Zero pistoli schoval.
"Hledáš někoho?" zeptala se jí mile
"No...nějaký chlápek s dlouhými vlasy mi nabídl pomoc... Ale nevzpomínám si na jeho jméno" trochu se uklidnila Kodoku.
"To bude určitě ředitel, Kaien Cross" řekla dívka a vzala ji za paži.
Kodoku se ještě nervózně podívala na Zera, který ji probodával pohledem a pak se už jen nechala vést.
Yuki, jak se jmenovala dívka, ji přivedla až před ředitelovy dveře. Zaklepala a zevnitř se ozvalo vyzvání. Vešly tedy dovnitř.
"Yuki!" vyhrkl ředitel "přišla jsi navštívit tatínka?" a vrhl se jí se slzami v očích kolem krku.
"Řediteli..." řekla přiškrceně Yuki a odhodila hö. Kodoku jen zírala, kde se v ní vzalo tolik síly.
Kaien se zvedl a pak si všiml Kodou.
"Ty jsi Kodoku, že?" vzpomněl si na její jméno
"Ano" řekla
"Takže jsi zvážila moji nabídku?"
"Ehm...potřebovala bych pomoc..." řekla trochu nesvá, neměla ve zvyku kohokoli prosit.
"Jistě, jistě!" řekl nadšeně Kaien a ukázal jí na židli a sám si sedl proti ní. Yuki mezitím odešla.
"Co Tě trápí?"
"No, asi to vyzní šíleně, ale slyším hlasy a nevím, jak se jich zbavit!"
"Zajímavé..." řekl Kaien a podepřel si hlavu. Chvíli přemýšlěl a pak zvedl ukazováček a ve tváři měl vítězný výraz.
"Mám to! Jsi jednou ze šťastných upírů a máš speciální vlastnost!" řekl
Kodoku na něj zírala a nevěděla, kdo je tady blázen.
"Jak jsou na tom Tví rodiče?"
"Nevím, neznám je" řekla mu
"Aha...nevadí...něco s tím uděláme, ale rozhodně se svojí schopnosti nezbavuj! Myslím, že je dobré vědět, co si ostatní myslí!"
"E?" vydala ze sebe Kodoku
"No, podle všeho dokážeš číst myšlenky a jelikož nebyl nikdo, kdo by Tě na to připravil, jsi z toho zmatená. Právě se u Tebe začala rozvíjet Tvoje vlastnost!"
"Aha..." řekla trochu smutně
"Měla by ses radovat! Ne všem upírům se dostane takové výsady a výhody!"
"A co s tím teda mám dělat?" zeptala se
"Budeme trénovat a postupně se naučíš, jak svoji schopnost ovládnout. Budeš schopná přečíst myšlenky kohokoliv a taky to budeš moci kdykoliv ´vypnout´..."
"Aha a kdy začneme?" nemohla se už dočkat, až se šílenství zbaví
"Třeba hned, pokud proti tomu nic nemáš?"
"Dobře..." řekla s obavami
"Na co myslím?" řekl Kaien a opřel se do křesla
"Nevím..." přiznala Kodoku
"Soustřeď se a až něco uslyšíš, řekni to!"
Kodoke zavřela oči...Pak je otevřela: "Koláčky? Ve tvaru zajíčků?" zeptala se ho vyplašeně
"Výborně!" povyskočil Kaien "jak se cítíš?"
"No...zmateně a trochu mě bolí hlava"
"To všechno vypilujeme!" řekl jí a potom zvážněl
"Mám poslední dotaz"
"Ano?"
"Líbí se Ti tady?"
"Je to tu pěkné" usmála se
"Potom tady určitě budeš chtít zůstat!" řekl s nadějí v hlase
"No, nevím jestli se to hodí..." řekla v rozpacích
"Jistě, že se to hodí!"
"Ale já nemám žádné peníze" řekla Kodoku v představě, že by měla platit školné
"To vůbec není důležité!" řekl jí Kaien a zvedl se
Obešel stůl a potom ji vybídl, aby šla za ním.
Provedl ji celým sídlem.
"Tak, tohle byl areál denní třídy, lépe řečeno, pokoje jejích studentů. Tady se přes den nevyskytují žádní upíři a v noci sem může vstoupit pouze Kaname, předseda studentů noční třídy, když prochází, aby se dostal do mé kanceláře. Také tady nikdo neví o tajemství noční třídy. Studenti zde žijí jako na normálním internátě, mají určenou dobu večerky a také mohou jen na povolení opustit školní areál a jít do města. Teď půjdeme ven" řekl a otevřel vstupní dveře.
Kodoku si všimla, že hned vedle nich stojí Zero a opět do ní zabodl svůj pohled. Měla sto chutí na něj vypláznout jazyk, ale byla z něj dosti vyděšená.
"Touto branou prochází studenti noční třídy vždy, když se začíná stmívat. Yuki už znáš, ten chlapec u dvěří je Zero. Oba jsou z denní třídy a jsou prefekti. Taky jako jediní z denní třídy o Vás vědí. Studenti z denní třídy mé upíry také milují a chtějí se s nimi poznat víc. Proto se nelekni povyku, až tudy půjdete. Ale neboj se, do styku s nimi příjdeš jen vyjimečně. Yuki se Zerem se o to postarají. Teď něco k pravidlům noční třídy. Kaname Kuran je čistokrevným upírem a všichni tady k němu chovají respekt a úctu, proto je jejich přirozeným přesedou. Bude i tvým "nadřízeným". Také je tu jedna velmi důležitá věc!" zdůradnil, když otevíral vchod do ubytovny nočních studentů. Naskytl se jí úžasný pohled do sídla elity.
"Nikdy nesmíš v tomto areálu pozřít lidskou krev! Hlad Ti pomohou utišit tyto pilulky" podával jí krabičku, ve které něco zachrastilo. "Jsou to krvavé pilulky, speciálně vyrobené pro moje lásky!" řekl. "Vždy, když budeš mít hlad, rozpusť je ve vodě, nebo jen na jazyku. Nejdřív to bude asi trochu těžké, ale časem si zvykneš. Tak a tady už jsou jednotlivé pokoje. Tento bude Tvůj" řekl a otevřel jedny dveře.
Kodoke vešla a rozhlížela se. Bylo to tu skvostné. Nádherná postel s nebesy stála uprostřed. Kolem byl jen kvalitní, dobře vypadající nábytek , na oknech byly tlusté těžké záclony a připadala si jako v jiném století.
"Zítra Ti přinesu Tvoji uniformu a seznámíš se i s ostatními. Prozatím se tu zabydli a chovej se jako doma. Odpočiň si a zítra se uvidíme a budeme pokračovat v tréninku." řekl a chtěl odejít
"Řediteli" zastavila ho ještě
"Ano?" zeptal se
"Děkuji" řekla dojatě
"Jistě, není zač!" řekl ředitel a s úsměvem odešel.
Kodoku si nejdříve pokoj prohlédla. Pozvedla záclonu a oslnilo ji ranní slunce. Nevšimla si, že čas už pokročil. Rychla závěs zase zadělala a posadila se na postel. Byla moc pohodlná a Kodoku si do ní lehla. Okamžitě usnula.

Když se probudila, měla už nachystanou bílou uniformu. Prohlédla si ji a moc se jí líbila. Potom odešla do koupelny. Jak dlouho už se nemyla? Život na ulici z ní udělal upírskou trosku. Užívala si proud teplé vody a kapky, které pomalu stékaly po jejím těle. Bylo jí skvěle na duši. Pak se osušila a vešla zpátky do pokoje. Oblékla se do uniformy a vyšla na chodbu. Nikoho neviděla. Procházela se ubytovnou. Pak narazila na vysokého blonďáka se zelenýma očima.
"Ahoj, ty jsi Kodoku, že?"
Kodoku přikývla a divila se, že ji zná.
"Já jsem Ichijou, zástupce předsedy. Kaien mu všechno o Tobě řekl a už na Tebe čekáme. Tak pojď" řekl jí a usmál se. Byl milý a moc hezký, ale takovéto předhazování davu jí moc příjemné nebylo.
Vešli společně do místnosti, která se jí zdála snad víc impozantní, než když včera přišla. Všichni byli nastoupeni dole.
Sešli několik schodů a potom ji Ichijou představil slovy: "Našel jsem ji, Kodoku!" a ukázal na ni.
Kodoku před nimi stála jako na porážku a nevěděla co s rukama ani co by měla říct.
Pak to znovu začalo
"Odkud přišla?... Jestli se bude motet kolem Kanameho... Vždyť je to spodina! Ale, ale, kde se tady vzalo štěňátko? Je moc hezká!..." a další myšlenky upírů kolem ní se mísilo v její hlavě. Kodoku se chytila za spánky a bolest ji srazila na kolena. Chtěla se zvednout a utéct, ale překazil jí to Kaname, který k ní přišel a podal jí ruku.
Jakmile se jí dotkla, nastalo ticho. Podívala se na něj.
"O tvém problému vím, pomůžu Ti" řekl a jeho výraz se nijak nezměnil. Původně si myslela, že bude nepříjemný, ale mýlila se. Byl milý!
"Díky" usmála se. Potom už z ní rozpaky opadly. Se všemi se seznámila a společně si povídali.
Potom nastal čas jít do třídy.
Když se před nimi začala otevírat brána, znejistěla. Plně pochopila význam ředitelova povyku. Zalekla se! Tolik hlav a tolik myšlenek! O krok ucouvla, ale byl to znovu Kaname, kdo jí pomohl.
"Neboj, jsem tady" řekl a chytil ji za rameno.
I když byla její schopnost utlumená, odhadla myšlenku Ruky, která po nich šlehla pohledem.
Vyučování proběhlo v klidu. Kaname s ní rozebíral jeho návrh, jak její schopnost ovládnout a Kodoku byla dosti překvapená, jak to všechno stihl promyslet za jedniný den.
Potom se k nim připojil Ichijou.
Čím déle byla v jeho společnosti, tím více se jí zamlouval. Byl milý, neustále měl jemný úsměv na tváři a moc si spolu rozumněli. Byl to právě on, kdo jí se vším pomohl.

Další měsíce strávila Kodoku většinou ve společnosti Kaiena, Kanameho a hlavně Ichija. Postupně se skutečně naučila svoji schopnost ovládat. Dokázala teď plně rozeznávat jednotlivé myšlenky a přiřadit k nim autora. Také dokázala vypnout a užívat si klidu, když procházela koridorem při přechodu z ubytovny. Momentálně začala vyvíjet svoji schopnost dál. Bylo tím ovládání myšlenek. Na konci výcviku by měla být schopná pozměnit myšlení nepřítele tak moc, že například uvěří, že chce spáchat sebevraždu.
Během pobytu na tomto místě zapůsobila na mnoho jejich obyvatel. S Yuki se stala kamarádka, taky si dobře povídala s Rimou a Shikim. Kaname byl Kaname, pořád měl stejný neměnný pohled a navíc tu byla Ruka a taky Yuki. Ruka byla asi jediná, kdo ji v komunitě nepřijal. V její přítomnosti nemusela ani používat svoji schopnost a mohla s jistotou říct, co se jí honí hlavou. Pak tu byl naopak Aidou, který jí skládal básně a nosil různé dárky. Ne, že by jí to bylo nepříjemné, ale příjemné také moc ne. Ale na druhou stranu, díky němu měla celý nový šatník, šperky a vždy čerstvé květiny ve váze.
Ichijou! Ten byl jejím vyvoleným. Uvědomila si, že mezi nimi nemůže být pouhé přátelství a měla pocit, že on to cítí stejně. Vše se mělo změnit po plese, který se blížil mílovými kroky.

Když nastal onen večer, stála Kodoku před nabídkou šatů a nemohla se rozhodnout. Aidou rozhodně nešetřil a všechny byly nádherné. Nakonec se rozhodla pro tmavě fialové šaty s bílým vzorem, které doplnila vkusnou broží a náhrdelníkem i náramkem s diamanty. Vlasy si sepnula a několik pramenů nechala spadnout. Lehce si nalíčila řasy a tvářím dodala jemný růžový nádech. Musela uznat, že se líbila sama sobě. Šaty ladily s jejími vlasy i očima a zdůraznily přesně to, co chtěla. Nakonec si ještě nazula krásné páskové botky a vyrazila k sálu.
Tam už všechno žilo, přesně tak, jak to má na plese být. Parketem se ploužilo několik párů, někteří studenti z denní třídy posedávali na židlích a vzrušeně se bavili. Studenti z noční třídy byli v jednom kole, protože tohle byla jedna z vyjimečných situací, kdy přišli do styku s denními studentmi. Všimla si ještě Yuki a Kanameho na terase, jak tančí, ale mimo rytmus.
"Kaname-senpai, jsme mimo rytmus" říkala mu zrovna Yuki
"Nejsme, já tančím podle hudby v mém srdci" odpověděl jí Kaname.
Je dobrý, uznala Kodoku.
Nakonec si všimla Zera, opřeného o jeden sloup, jak pozoruje všechny ostatní. Jako jediný měl na sobě uniformu.
Zašla za ním.
"Neustále v pracovním nasazení?" zeptala se s úsměvem
"Hmm" zavrčel Zero a naznačil jí, že o její společnost nestojí.
Kodoku povzdechla a pomyslela si, že s ním to už asi jiné nebude a odešla k baru.
Tam také narazila na Ichija. Zrovna si nabíral punč.
"Kodoku! Moc Ti to sluší!" řekl Ichijou, ale než mu stačila s ruměncem poděkovat, odstrčil ho Aidou.
"Kodoku, ty sis vzala moje šaty! Jsi v nich nádherná! Mám dobrý vkus, to se musí nechat! Můžu Tě požádat o tanec?" spustil na ni a Ichijou se jen usmíval, když viděl, jak je Kodoku nervózní. Potom jí naznačil, ať klidně jde na parket.
Kodoku se na něj usmála a odešla s Aidouem. Při tanci se Aidou neustále o něco pokoušel a tak se rozhodla k činu.
"Aidou, víš já jsem Ti za všechny ty dary moc vděčná a jsou všechny nádherné, ale..."
"Já vím, mezi námi k ničemu nedojde...už jsi mi to vysvětlovala...Jen mě nechej si užít tento tanec" řekl naprosto vážně.
Kodoku to vyrazilo dech, tohle od nikdy se nevzdávajícího Aidoua nečekala. Dopřála mu tedy odměny a položila mu hlavu na rameno.
Když píseň dohrála, Aidou se jí uklonil a poděkoval. Potom odešel do hloučku dívek z denní třídy a nabídl se jim jako tančník. Když se o něj začaly přetahovat, hodil ještě smutným pohledem směrem ke Kodoku, která ho pozorovala a gestem podpořila.
Potom odešla vyhledat Ichija.
Podařilo se jí to celkem rychle.
"Tak, kde jsme skončili?" zeptala se ho
"Že Ti to moc sluší!" zopakoval svoje poslední slova
"Děkuji" začervenala se a věnovala mu jeden úsměv.
"Chceš tančit?" zeptal se jí
"Jistě" usmála se a nechala se vést.
Tentokrát si tanec užívala ona. A nejden to. Po několika písních ji Ichijou nabídl noční procházku. Přijala velmi ráda. Venku byla sice trochu zima, ale oběma bylo skvěle.
Potom ji Ichijou políbil. Bylo to tak přirozené, že si Kodoku ani neuvědomila, jak se dostali do jejího pokoje...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Ti povídka?

ano
ne

Komentáře

1 Satsuki B. Daigo Satsuki B. Daigo | Web | 13. dubna 2009 v 8:58 | Reagovat

Ajooojda u mě máš už diplomek za spřátelení je tam už delší dobu snad se bude líbit =D..Zatim papa =)

2 Yang-taichou Yang-taichou | Web | 13. dubna 2009 v 11:07 | Reagovat

Arigatou, je to nádherná povídka :)

3 krikolka-hime ♥SB-které tě lovuje :-* ♥ krikolka-hime ♥SB-které tě lovuje :-* ♥ | E-mail | Web | 13. dubna 2009 v 11:37 | Reagovat

Awojííík :D hezké Velikonoce :-*

4 rypo rypo | Web | 13. dubna 2009 v 13:54 | Reagovat

ahojka jak se máš??? potřebovala bych poradit jak se dává na blog ta hudba co ju tu máš??? nemužu na to příjít zkoušela sem na to jakejsi návod ale ukázalo se mi jenom logo imeem :(

5 kisa-uchiha...Tvoje SBééénko kisa-uchiha...Tvoje SBééénko | Web | 14. dubna 2009 v 15:28 | Reagovat

máš u mna nieco k velikonocam

6 Lucii Lucii | Web | 14. dubna 2009 v 16:39 | Reagovat

Ahojík nespřátelíš?

7 Mia.sweet Mia.sweet | Web | 14. dubna 2009 v 20:33 | Reagovat

Perfektní ... :-)

8 Kasumi Kioko tvoje Psychoske ♥♥SB♥♥ Kasumi Kioko tvoje Psychoske ♥♥SB♥♥ | Web | 15. dubna 2009 v 14:21 | Reagovat

peerfiiish ;)

9 Lucii Sbénko Lucii Sbénko | Web | 15. dubna 2009 v 16:53 | Reagovat

Něco se stímváním děkuju :o*

10 krikolka-hime ♥SB-které tě lovuje :-* ♥ krikolka-hime ♥SB-které tě lovuje :-* ♥ | E-mail | Web | 15. dubna 2009 v 18:28 | Reagovat

Ahojííík SB xDD zítra pořádám(e) na blogu párty... tak kdyžtak se přihlaš/te :) pokuď chceš/te... zde přihláška: http://anime-hime-world.blog.cz/0904/prihlaskaaa-xd
a kdyžtak dej vědět pls jestli příjdeš/te :)) paa :-*
ps: jak se vede? xD

11 han-chan:) SB-ško :) han-chan:) SB-ško :) | Web | 15. dubna 2009 v 19:01 | Reagovat

ahojka, nikde sem si nevšimla že bys tu měla na reklamy něco, tak to píšu sem, doufám, že neva :)  u mě probíhá soutež, jestli chceš hlasuj :)

12 Aiko→tvoje Sbéénko ♥ Aiko→tvoje Sbéénko ♥ | Web | 16. dubna 2009 v 13:18 | Reagovat

krasa krasa krasa :)

13 kisa-uchiha...Tvoje SBééénko kisa-uchiha...Tvoje SBééénko | Web | 17. dubna 2009 v 15:44 | Reagovat

zacalo 5.kolo SONPU

14 Sia Sia | Web | 7. září 2010 v 17:18 | Reagovat

Je to nádherná povídka ;-)

15 AdeagsSaurbese AdeagsSaurbese | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 21:50 | Reagovat

First things first, you'll want to set a limited target date when you'll completely quit, like two or three weeks from now.  Use these circumspectly however, as they may lower blood glucose levels, which is an unhealthy effect in males whose blood sugar levels are properly balanced.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama